Plazivkové partie

Plazivé trvalky nacházejí v zahradách opravdu široké použití pro svou nenáročnost a krásu. Můžeme z nich vytvořit v zahradách i samostatné partie. Plazivková partie je různě velká, nepravidelná plocha posázená většími i menšími nepravidelnými skupinami plazivých trvalek. V podstatě je to rovněž volná trvalková skupina, v níž se používají nejnižší plazivé druhy, a prostorová kompozice se jen lehce naznačí střídmým použitím středně vysokých druhů. Rostliny vzájemně ladíme tak, aby barevně harmonovaly nejen květy, ale i listy. Plochu protkáme sítí šlapákových kamenných cestiček, které se zde jednak ozdobně projevují a jednak umožňují přístup do celé partie při ošetřování. Druhy plazivek vybíráme tak, aby kvetly po celou sezónu, a proto musíme osázení pečlivě promyslet. Většina nízkých trvalek kvete totiž v jarním období, a dáme-li se svést jejich krásou, pak je sice na jaře partie překrásná, avšak dalších obdobích již nekvete.
Pro zpestření vsazujeme do plazivkové partie skupiny cibulnatých a hlíznatých květin, které kvetou v předjarním období. Tu a tam můžeme pro větší zajímavost celé partie umístit menší skupiny nižších až středních travin a některé nízké, zakrslé dřeviny.
Plazivkové partie můžeme použít v zahradách v blízkosti odpočívadel, zvláště vyvýšených, odkud je na ně přehled. Tyto partie mohou mít nejrůznější velikost, která pak ovšem udává proporce výsadeb jednotlivých druhů. Místy jsou tyto partie použitelné i ve veřejných parcích, kde působí skutečně velice atraktivně.
V těchto velkých plazivkových partiích vysazujeme jednotlivé druhy na velkých plochách, a to 5 – 10 m2 i více. Zde musíme obzvlášť pečlivě volit složení druhů a uvažovat o jejich vzhledu i mimo dobu kvetení. U mnohých druhů počítáme hlavně s ozdobností olistění, které je nejtrvalejší okrasnou hodnotou. V těchto větších plazivkových úpravách se ovšem používají i větší rostliny k doplnění prostorové kompozice. Jsou to jednak vyšší trvalky, umístěné v solitérních skupinách, jednak dřeviny.
Jako solitéry do větších plazivkových výsadeb se hodí například skupiny mohutných divizen (Verbascum olympicum), dále Eremurus, Yucca filamentosa, Dictamnus, Liatris, Aruncus, Ligularia apod. Z dřevin jsou velmi vhodné pro tento způsob úprav například Pyracantha coccinea, Hibiscus, Berberis thunbergii, různé botanické (parkové) růže apod.
Dále uvádíme přehled druhů plazivých trvalek vhodných pro osazování plazivkových partií.

• Achillea ageratifolia – má trvalé bílé plstnaté olistění, kvete bíle v červnu až červenci, je vhodná pro slunce, hodí se i pro větší plochy.
• Achillea tomentosa – má šedé olistění, kvete žlutě v červnu až červenci, je vhodná pro menší plochy na slunci a v suchu.
• Ajuga reptans – je celoročně okrasná svými červenými listy, je vhodná i pro velké plochy.
• Antennaria dioica – má nízký, hustý drn a šedé olistění, je vhodná pro slunce a sucho a hodí se pro menší plochy.
• Anthemis biebersteiniana – je celoročně okrasná, má stříbřitě šedé jemné listy, kvete žlutě v červnu, hodí se pro slunce, je vhodná i pro větší plochy.
• Anthemis nobilis fl. pl. – má sytě zelený drn, dlouho bíle kvete v létě.
• Arabis procurrens – je velmi vděčný, má rychle se rozrůstající zelený drn, kvete bíle v dubnu až květnu, prospívá na slunci a v polostínu, hodí se i pro větší plochy.
• Aster dumosus (nízké odrůdy, vysoké jen 15 – 25 cm) – tvoří husté drny, kvete modře, bíle a růžově v září, hodí se pro větší plochy.
• Cerastium biebersteinii – tvoří hustý, nízký porost stříbřitě bílých listů, kvete bíle v květnu, hodí se pro slunce a pro větší plochy.
• Cerastium tomentosum var. columnae – je podobné, ale kompaktnější, nerozrůstá se tolik a pro menší plochy je mnohem vhodnější.
• Dianthus gratianopolitanus – má modravě stříbřité husté drny, kvete v květnu až červnu, je vhodný pro menší plochy na slunci a v suchu.
• Dianthus deltoides – tvoří zelený drn, kvete růžově nebo červeně v červnu až v červenci, prospívá na slunci v suché, nevápnité půdě, a hodí se pro menší plochy.
• Geranium macrorrhizum – je nenáročné, vytváří hustý porost vysoký asi 30 cm s pěkným olistěním, které se na podzim zbarvuje šarlatově; hodí se pro slunce i pro polostín a pro větší plochy.
• Gypsophila repens – vytváří husté, zcela nízké koberce, má světle šedozelené olistění, kvete bíle v květnu až červnu; je to nenáročná rostlina, vhodná pro sucho a slunce, která se může pěstovat na menších i větších plochách.
• Hieracium rubrum – tvoří husté, nízké drny chloupkatých listů, kvete žlutě až oranžově v červnu až červenci, hodí se pro slunce a pro extrémně suchá stanoviště; rychle se rozrůstá a je vhodné jen pro velké plochy.
• Iberis sempervirens – tvoří stálezelené porosty, které jsou sytě zelené a kvetou bíle v květnu; vyžaduje dobrou půdu s dostatkem vláhy a slunce; hodí se i pro větší plochy.
• Lamium galeobdolon – tvoří nízký porost, který se rychle rozrůstá dlouhými šlahouny, má ozdobné olistění, kvete žlutě v květnu až červnu; je to krajně nenáročná rostlina, vhodná spíše pro stín a humózní půdy; hodí se i pro větší plochy.
• Oenothera missouriensis – vytváří husté, nízké porosty, pozdě raší, kvete žlutě po celé léto; je to nenáročná rostlina vhodná pro větší plochy.
• Phlox subulata – je to stálezelená rostlina, která tvoří hustý, nízký porost, kvete v květnu bíle, růžově, červeně; hodí se pro slunce a pro menší i větší plochy.
• Prunella grandiflora – má nízké keříky vytvářející souvislý porost, kvete fialově, růžově nebo bíle v červnu až srpnu; je vhodná pro slunce i polostín; používá se pro větší plochy.
• Saponaria ocymoides – tvoří hustý, sytě zelený porost, kvete růžově v červnu, je vhodná pro menší i větší plochy na slunci.
• Sedum – mnohé druhy tohoto rodu mají různě zbarvené olistění; některé výrazně kvetou, jsou neocenitelné pro plošné výsadby menších i větších rozměrů a všechny se hodí pro slunečné a suché plochy.
• Silene schafta – tvoří nízké, zeleně olistěné polštáře, které kvetou růžově v červenci až srpnu; hodí se pro menší plochy na slunci i v polostínu.
• Stachys olympica – vytváří hustý, nízký porost s bíle plstnatým olistěním; je velmi cenná pro větší plochy na slunci.
• Thymus serpyllum – má zcela nízké, husté drny, kvete bíle, růžově nebo červeně v červnu až červenci; je velmi cenná na malých i velkých plochách a hodí se pro slunce i sucho.
• Tunica saxifraga – tvoří kypré, nízké porosty s drobnými růžovými kvítky. Kvete v červnu až červenci; hodí se pro sucho a slunce, používá se i na větších plochách.
• Veronica armena – má stálezelený, nízký, hustý drn; kvete modře v dubnu až květnu; hodí se pro menší i větší plochy na slunci.
• Veronica filiformis – v polostínu a vlhku se rychle rozrůstá a pokrývá snadno velké plochy jemným, hustým porostem; kvete světle modře v květnu až červnu; v přirozených lučních polohách se může stát nepříjemným plevelem.
• Veronica prostrata – má husté, nízké, sytě zelenými drny, kvete sytě modře v červnu; hodí se pro slunce a pro menší i větší plochy.
• Vinea minor – ve stínu i na slunci vytváří husté, sytě zelené koberce; kvete modře v květnu; je velice vděčná pro menší i větší plochy.
• Waldsteinia geoides – velmi cenná stálezelená rostlina, která kvete žlutě v květnu; hodí se pro větší plochy v polostínu.