Achillea L. Řebříček
Asteraceae – hvězdnicovité (Compositae – složnokvěté)
Rod má asi 100 druhů rozšířených na severní polokouli, ponejvíce ve Starém světě. Zahrnuje nízké až velmi vrzůstné druhy. Všechny mají tuhé, houževnaté stonky a střídavé, úzké, pilovité a až 2krát zpeřeně dělené listy. Úbory jsou nápadné malým počtem krátkých a širokých jazykovitých květů; u většiny druhů jsou úbory drobné, uspořádané ve velkých, hustých, chocholičnatých latách. Může se množit semenem, ale vysoké druhy se zpravidla množí dělením a nízké řízkováním.
Achillea filipendulina Lam. (syn. A. eupatorium Bieb.)(100 – 150 cm, VII. – VIII.)
Pochází z Kavkazu. Je to statná byliny s přímými, tuhými stonky a našedle tmavě zelenými, poměrně širokými a pouze jednoduše peřenodílnými listy. Úkrojky jsou na okraji zubaté, takže list celkově dost upomíná na úkrojky listu kapradě. Úbory jsou celé sytě žluté a menší než A. millefolium, ale ve větších chocholících (10 – 15 cm).
Na stanoviště i ošetření je nenáročná, vydrží bez pravidelné zálivky. Používá se do pozadí větších skupin, do přírodních parků, hodí se též k řezu a dá se dobře sušit pro zimní vazbu. Lze jej kombinovat se Salvia nemorosa, Anaphalis triplinervis, Lychnis chalcedonica a Nepeta, které mají stejné nároky.
Odrůdy
- ‘Coronation Gold‘ – chocholíky menší, teplého, zlatožlutého odstínu, ranější a nižší než ostatní; pravděpodobně kříženec s dále uvedeným druhem.
- ‘Goldplatte‘ – chocholíky velké, středně vysoká (100 – 120 cm).
- ‘Parker‘ (Parker’s var.) – nejrobustnější z uvedených odrůd, vysoká 110 – 130 cm a nejpozdnější.
Achillea clypeolata hort. (40 – 60 cm, VII. – VIII.)
Podle botaniků není v zahradách pěstovaný druh totožný s balkánskou A. clypeolata Sibthet Sm., ale není jasné, o jaký botanický druh vlastně jde. Podobá se A. filipendulina, ale je nižší, nemá tak pevné stonky a někdy mírně poléhá; listy má stříbřitě šedé, přízemní jsou značně dlouhé. Úbory jsou zlatožluté.
Stanovištní nároky i použití je stejné jako u A. filipendulina, menší rozměry však dovolují použití i v zahrádkách.
Achillea millefolium L. (50 – 80 cm, VI. – VII.)
Má tmavě zelené, jemně dělené, 2krát peřenodílné listy, vyrůstající v hustém trsu, z něhož vyrůstají řídce olistěné lodyhy. Původní bíle kvetoucí druh je běžně rozšířený na sušších paloucích a podél cest, ale nemá význam pro zahrady. Pro okrasu se pěstují pouze růžové a červeně kvetoucí odrůdy, které se však snadno kříží s původním druhem, a semenáče. V rozkvětu často velmi podobné odrůdám, později silně blednou. Proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost výběru matečných rostlin a sledovat je po celou dobu květu.
Na stanoviště i ošetření je nenáročná, vydrží bez pravidelné zálivky. Nejlépe se uplatní ve volnějších výsadbách spíš přírodního rázu v kombinaci s Campanula glomerata, Coreopsis verticillata, Stachys lanata, Veronica prostrata, Linum, Solidago vergaurea, S. alpestris apod.
Odrůdy
- ‘Cerise Queen‘ – květy růžové, vysoká 50 – 60 cm, středně raná.
- ‘Kelwayi‘ – květy tmavě červené, vysoká 60 – 70 cm, ranější než předchozí.
- ‘Sammetriese‘ – květy rudé, vysoká 80 – 90 cm, pozdní.
Achillea ptarmica L. (60 – 100 cm, VII. – VIII.)
Na rozdíl od předchozích druhů silně odnožuje a rozrůstá se do stran. Stonky má tuhé, široce a řídce rozvětvené, často rozklesá. Olistění je řídké, listy jsou nedělené, jen ostře pilovité, tmavě zelené. Úbory jsou značně velké, v průměru 1 – 1,5 cm, bílé se špinavě bílým terčem, v řídkých rozložitých chocholičnatých latách. Původní druh roste běžně na vlhkých stanovištích, zvláště v křovinách na březích vod; pro zahrady nemá význam. Pěstují se výhradně plnokvěté formy se všemi květy v úboru jazykovitými.
Pěstuje se především pro řez. Je to jedna z tradičních květin selských zahrádek. Použití v rabatech ztěžuje poléhavost a odnožování, avšak je zase žádoucí jako neutrální bílý prvek.
Odrůdy
- ‘Boule de Neige‘ (= ‘The Pearl‘) – vysoká 60 – 70 cm.
- ‘Perry’s White‘ – vysoká 150 cm, robustnější, o něco ranější.
- ‘Nana Compacta‘ – nižší, vysoká jen 40 – 50 cm, méně odnožuje.
Z nízkých druhů řebříčků je možnost širšího použití pouze dvou druhů, a to A. ageratifolia a A. tomentosa. Ostatní jsou vhodné jen pro dobře udržované skalky.
Achillea ageratifolia Boiss. (15 – 20 cm, VI. – VII.)
Tento balkánský druh roste v přírodě na vápencových skalách. Je celý šedobíle plstnatý, listy má úzké a jen hřebenovitě vykrajované, ne zpeřené; úbory má bílé, velké v průměru i přes 2 cm, podobné jako u A. ptarmica, ale jen jednotlivě.
A. ageratifolia ssp. serbica Heim. Je velmi podobná, jen úbory má menší a po několika na stonku. Kvete zpravidla o něco dříve. Potřebuje výslunné, dobře drenované stanoviště. Nejlépe roste na skalkách a suchých zídkách, ale na kamenitých nebo písčitých půdách se dá použít i v rovinných záhonech k vytvoření drnu. Na kyselejších půdách je třeba přidat vápencovou drť.
Achillea tomentosa L. (syn. Achillea aurea hort.) (10 – 15 cm, VI. – VII.)
Je rozšířen od jihovýchodní Evropy přes Kavkaz až na Sibiř; roste na suchých kamenitých svazích. Je to nízký druh s poléhavými, na konci vystoupavými lodyhami a žlutými úbory, tvarem i velikostí velmi podobnými našemu domácímu řebříčku obecnému. Také listy má podobné stejně jemně dělené, ale menší, měkčí, šedozelené, pýřité.
Do skalek je poněkud příliš vzrůstný, trsy dosáhnou až 40 cm v průměru, ale dobře se hodí na suché zídky nebo spolu s písečnicí, rozrazily, mateřídouškou a podobnými druhy k vytvoření kvetoucích drnů na mělkých půdách.