Aconitum L. - Oměj

Ranunculaceae – pryskyřníkovité

Rod má asi 60 druhů, které rostou v mírném pásmu severní polokoule. Jsou značně variabilní a i v přírodě se mezi sebou kříží; proto je v systematice tohoto rodu mnoho nejasností. Oměje jsou vysoké byliny s vřetenovitě až hlízkovitě ztlustlými kořeny, střídavými, hluboce dlanitě dělenými listy a vzpřímenými hrozny nebo latami květů. Květy mají kalich vyvinutý a vybarvený jako korunu a korunní plátky jsou přeměněné v medníky. Typický je přílbový tvar horního plátku. Plody jsou měchýřky s četnými černými svrasklými semeny. Semena potřebují k dobrému klíčení světlo a účinek mrazu.

Většina druhů jsou rostliny lesních palouků a horských luk; potřebují humózní svěží půdu a polostín nebo chladnější stanoviště. V nižších polohách často trpí mšicemi. Původní druhy se množí semenem, odrůdy dělením.

Aconitum napellus L. (100 – 130 cm, VII. – VIII.)

Je to nejdůležitější evropský druh. Lodyhu má přímou, pevnou, hustě olistěnou, zakončenou hustým hroznem květů. Postranní hrozny, pokud vůbec jsou, jsou podstatně slabší. Květy jsou tmavě modrofialové, s polokulovitou přílbou, listy 5 – 7dílné, s úzkými, hluboce zastřihovanými úkrojky. Ve výšce a době květu je v přírodě velmi variabilní, i v kultuře jsou různé klony.

Potřebuje vlhčí, humózní, živnou půdu, v nižších polohách, polostín. Dá se kombinovat téměř se všemi druhy s podobnými nároky, jako jsou Primula, Astilbe, Hosta, Rodgersia, Anemone, Helenium a Phlox.

Snadno se kříží s druhým evropským druhem Aconitum veriegatum L. (syn. A. rostratum), který má rozvětvené květenství s krátkým terminálním hroznem květů a téměř stejně velkými postranními hrozny. Květy mají vyšší přílbu a jsou světle až sytě fialové, často s bělavou skvrnou.

Kříženci

• A. x stoerkianum Rchb. – vznikla v Alpách a byl přenesen do kultury.
• A. x exaltatum Bernh. – vznikl v přírodě v našich horách.
• A. x cammarum L. (= A. intermedium D C. = A. pyramidale hort.) – vznikl pravděpodobně jako předchozí

Odrůdy

• ‘Bicolor‘ – květy modrobílé, široce rozvětvená, poněkud poléhající, vysoká 100 až 120 cm, kvete v červenci až srpnu.
• ‘Spark’s Variety‘ – květy tmavě modrofialové, stonky vyšší a pevnější, vysoká 130 – 150 cm.

Aconitum fischeri (140 – 180 cm, IX. – X.)

Podle Wehrhahna je v kultuře druh A. fischeri Rchb., podle Krüssmana A. fischeri Forb. et Hemsl. (= A. carmichaelii Debx.). Oba jsou to východoasijské druhy.

Rostliny v kultuře jsou vzrůstnější než A. napellus, mají 3dílné listy s hrubšími úkrojky, větší a světlejší květy jsou zbarveny spíše do modra. Zpravidla mají postranní hrozny, i když značně slabší než hlavní hrozen. Pro zahradnictví je nejdůležitější, že kvetou podstatně později, a to v srpnu až září.

Nároky na stanoviště a použití jsou stejné jako u A. napellus, avšak pozdní doba květu umožňuje jiné kombinace, např. s Cinicifuga ramosa, C. simplex, Anemone japonica a se žlutě a červeně vybarvujícími dřevinami.

A. fischeri var. wilsonii (A. wilsoni Stapf) – každý ze jmenovaných autorů přiřazuje k jinému A. fischeri; je ještě o něco pozdnější a vyšší než A. fischeri, měří až 150 cm, kvete v září až v říjnu.

Kříženec Aconitum x arendsi vznikl křížením základního druhu s var. wilsonii. Je nižší, se zvlášť velkými květy v bohatých hroznech, je však choulostivější a musí se častěji přesazovat.

Spíš zajímavé než skutečně okrasné jsou světle žlutě kvetoucí druhy, a to A. anthora L. z jižní Evropy a náš domácí druh A. vulparia Rchb. (= A. lycoctonum), rostoucí v podhorských listnatých lesích na světlinách.