Gentiana L. - Hořec

Gentianaceae – hořcovité

Rod má asi 800 druhů, které rostou v horských oblastech severní polokoule, některé v Andách. Jsou to hlavně známé a významné skalničky, jejichž hlavní využití je ve skalkách. Některé se však mohou použít i v jiných zahradních úpravách. Nejznámější a nejoblíbenější je skupina nízkých velkokvětých jarních hořců, které si jsou vzájemně dosti podobné a které dále uvádíme.

Gentiana acaulis (5 – 10 cm, V.)

Pod tímto názvem se pěstují hořce, které vznikly křížením dále uvedených tří druhů a dalších jim blízkých druhů. Jejich předností je dobrá přizpůsobivost nížinným podmínkám. Původní druhy se vzhledem liší jen málo, liší se však nároky na stanoviště a vesměs se v zahradách hůře pěstují.

Gentiana angustifolia Vill. (10 – 15 cm, V. – VI.)

Pochází ze západních Alp až francouzského Jury. Listy jsou úzce kopinaté. Nízké olistěné lodyhy nesou velké, zvonkovité, sytě modré květy. V zahradách se daří lépe než následující druh.

Gentiana clusil Perr. et Song. (10 – 15 cm, V. – VI.)

Domovem tohoto druhu jsou Alpy, Jura, Schwarzwald až Karpaty. Listy jsou kopinaté až elipsovité, kožovité, vzpřímené. Nálevkovité zvoncovité květy jsou tmavě azurově modré.

Gentiana dinarica Beck. (10 – 15 cm, V. – VI.)

Pochází z Bosny a jižních Karpat. Listy má tuhé, široce elipsovité. Lodyha má 1 – 2 páry listů. Květy jsou podobné jako u předešlého druhu. Dobře roste a pravidelně kvete.

Všechny uvedené hořce milují hlinitou, kamenitou půdu s dostatkem vápna. Používají se do skalek, suchých zídek i do volných plošných partií horského charakteru. Množí se dělením nebo semenem. Většinou se v našich zahradách vyskytují kříženci uvedených druhů.

Z ostatních hořců uvádíme tyto druhy

Gentiana asclepiadea L. (40 – 60 cm, VII. – IX.)

Roste v horských lesích jižní a střední Evropy až po Kavkaz. U nás roste planě v horských lesích ve vlhké, humózní půdě. Lodyhy, které jsou často obloukovitě ohnuté, jsou hustě olistěny vejčitě kopinatými listy. Nálevkovitě zvonkovitě modré květy jsou po 2 – 3 v paždí horních listů. V zahradách můžeme tento hořec vysazovat v přírodních polostinných partiích. Množí se semenem a dělením.

Gentiana septemfida Pall. (20 – 25 cm, VII. – VIII.)

Pochází z Malé Asie až Íránu, Turkestánu a Altaje. Poléhavé lodyhy jsou hustě olistěny malými vejčitými listy. Jsou zakončeny květenstvím až 8 modrých zvonkovitých květů. Cípy zvonků jsou hluboko rozděleny, jícen je bělavý s tmavším tečkováním.

Gentiana septemfida var. lagodechiana Kusn.

Podobá se předešlému druhu, má však větší listy, které vyrůstají většinou po jednom; květy jsou modré se zeleně skvrnitým jícnem.

Oba poslední druhy se v zahradách dobře daří; nemají zvláštní nároky a používají se ve skalkách i rovinných horských partiích ve společnosti Festuce, Silene schafta, Thymus apod.

Gentiana sino-ornata Balf.

Je domovem v jihozápadní Číně. Tvoří nízké drny. Útlé podlouhlé listy jsou tmavě zelené. Nálevkovité květy jsou azurově modré s pěti širokými, purpurově modrými pruhy.

Daří se ve vlhčí, humózní, nevápenité půdě. Snáší dobře polostín. Tento druh se ze všech čínských podzimních hořců daří nejlépe. Výhonky snadno zakořeňují, takže se rostlina dobře množí oddělky. Je to překrásná nízká rostlina pro polostinné, vlhké partie.