Gypsophila L. - Šater

Caryophyllaceae – hvozdíkovité (Silenaceae – silenkovité)

Většina z asi 80 druhů pochází z východního Středomoří. Jsou mezi nimi jednoleté i vytrvalé druhy, z nichž mnohé jsou skalničky. Z vyšších, vhodných na záhony a k řezu, se pěstuje prakticky pouze G. paniculata a její odrůdy.

Gypsophila paniculata L. (60 – 100 cm, VII. – VIII.)

Je domácí v jihovýchodní Evropě na písčitých půdách. Má tlustý, hluboký, kůlovitý kořen a lodyhu košatě rozvětvenou hned od země. Lodyha je křehká, kolénkatá, s úzkými šedozelenými listy, podobnými jako u karafiátu, a nese spoustu drobných bílých pětičetných kvítků.

Pěstuje se hlavně plnokvětá forma, která se s oblibou používá k řezu jako doplněk větších květů. Dá se i sušit. Původní druh se množí semenem, plnokvětá forma také, ale plnokvětých rostlin i z dobře šlechtěného osiva získáme nejvýše 50 %, zpravidla mnohem méně. Zvláště velkokvěté plné odrůdy, jako je ‘Bristol Fairy‘, ‘Fairy Perfect‘ a ‘Flamingo‘, se množí roubováním na kořeny semenáčů.

Gypsophila není náročná, snese velké sucho, vlhkem však trpí, zejména v zimě, a pak snadno vyhnije.

• Odrůda ‘Rosenschleier‘ je kříženec mezi G. paniculata a G. repens; květy má plné, středně velké, světle růžové, trsy nižší (50 cm) a širší (až 100 cm) než u G. paniculata; kvete asi o 2 týdny dříve; dobře se množí řízky.