Helenium L. - Záplevák

Asteraceae – hvězdnicovité (Compositae – složnokvěté)

Pochází ze Severní Ameriky; je známo asi 30 druhů, ale v zahradách se setkáme sotva se třemi z nich. Helenium má nápadně široké jazykovité květy. Drobné trubkovité květy jsou v téměř kulovitých terčích. Listy jsou protáhle kopinaté, často sbíhavé.

Helenium se množí zpravidla dělením, a to jen na jaře; při podzimním přesazování bývají velké ztráty. Rostliny potřebují slunce a pravidelnou zálivku, jinak trpí suchem. Použití je všestranné, a to na rabata, do velkých smíšených skupin i k řezu.

Helenium autumnale L. (100 – 140 cm, VIII.)

Je zahradnicky nejvýznamnější z celého rodu; z něj byly vyšlechtěny, pravděpodobně s přikřížením ještě některého jiného druhu, všechny zahradní odrůdy. Původní druh roste na okrajích lesů, paloucích a lukách v jihozápadní Kanadě a v severozápadní a střední části USA, hlavně v přímořských oblastech. Má tlusté přímé lodyhy s tak sbíhavými listy, že jsou po celé délce výrazně křídlaté. Větví se až v horní třetině v hustá chocholičnatá květenství. Paprsky jsou u původního druhu žluté, neurčitě červeně žíhané, sklopené. U odrůd jsou jazykovité květy čistě zbarvené a ploše rozložené. Jsou široké, trojúhelníkovité, s několika mělkými zářezy.

Kombinace se musí volit podle doby květu odrůd. Vhodné ke kombinacím jsou odrůdy Phlox, Solidago, Aconitum, Aster a různé traviny.

Odrůdy Helenium x  hybridum

• ‘Gaudirektor Linne‘ – úbory bronzově červené, vysoká 100 – 120 cm, pozdní.
• ‘Feuersiegel‘ – úbory ostře žlutě a červeně žíhané, velké, vysoká 100 – 140 cm, pozdní.
• ‘Goldackzwerg‘ – úbory teple zemitě červené, později bronzové, od krajů žlutě žíhané, vysoká 80 – 90 cm, hustá, střední doba květu.
• ‘Kanaria‘ – úbory čistě světle žluté se žlutým terčem, vysoká 100 – 120 cm, střední až poloraná.
• ‘Karneol‘ – úbory bronzové, mladší do červena, starší bledší, velké úbory, vysoká 90 – 100 cm, střední až poloraná.
• ‘Königstiger‘ – úbory rudohnědé, se žlutým kroužkem u báze a obvodu, vysoká 110 – 130 cm, střední doba květu.
• ‘Rotkäpchen‘ – úbory hnědorudé, bez žluté, vysoká 70 – 80 cm, hustá, pozdní.
• ‘Rubinkuppel‘ – úbory tmavě rudé, později rudohnědé, vysoká 110 – 120 cm, střední doba květu.

Rané odrůdy

Skupina raných odrůd má odlišný habitus. Jsou více větvené, a to už od dolní třetiny, jsou nižší a širší a jejich celková stavba je volnější. Jednotlivé úbory jsou na delších stoncích a větší. Začínají kvést až o měsíc dříve a kvetou velmi dlouho, vlastně stále trochu remontují. Někteří autoři připisují tyto vlastnosti podílu Helenium nudiflorum.

• ‘Julisonne‘ – úbory s hnědým terčem, na rubu a někdy i na líci paprsků červené čárečky, vysoká 90 – 100 cm, kvete od začátku VII. po 10 týdnů.
• ‘Moerheim Beauty‘ – úbory bronzově červené, vysoká 90 – 100 cm, stejná doba květu.
• ‘Waltraut‘ – medová, vzrůst o něco hustší, 70 – 90 cm, kvete od poloviny VII. 7 – 8 týdnů.

Helenium bigelovii A. Gray (50 – 70 cm, VI. – VII.)

Pochází z Kalifornie. Je nízké, rané, s většími úbory, ale bohužel choulostivější. V tuhých zimách vymrzá a i za normálních okolností potřebuje častěji rozdělit a přesadit. Listy jsou nápadně tečkované (žlázky), paprskovité květy jemně pýřité, zvlášť široké a zvlněné.

Odrůdy

• ‘Aurantiacum‘ – paprsky sytě žluté, terč světlejší.
• ‘Superbum‘ (= ‘The Bishop‘) – paprsky stejné, ale terč tmavě hnědý.

Helenium hoopesii Gray (50 – 80 cm, V. – VI.)

Je to horský druh ze suchých slunných svahů. Vypadá úplně odlišně než příbuzné druhy. Listy má hladké, kožovité, šedozelené se světlejšími nervy, protáhlé, ale ne sbíhavé. Lodyhy se větví v řídký chocholík. Úbory jsou velké s téměř plochým terčem a s úzkými, zpravidla měkkými a sklopenými paprsky, které spíše připomínají příslušníky rodu Ligularia než ostatní druhy Helenium. Paprsky jsou včetně terče zlatožluté.

Pro kombinaci s H. hoopesii se hodí Centaurea montana, Stachys grandiflora a rané odrůdy Papaver orientale.