Helleborus L. – Čemeřice

Ranunculaceae – pryskyřníkovité

Jsou to nízké až středně vysoké, většinou stínomilné trvalky, pocházející z Evropy a Orientu. Rod má asi 20 druhů, které jsou si navzájem hodně podobné. Mají kožovité, některé i stálezelené listy, znoženě dělené v podlouhlé úkrojky. Květy jsou velké, s pěti kališními plátky zbarvenými jako koruna, které po odkvětu zezelenají, ale vytrvají až do uzrání semen. Korunní plátky jsou přeměřené v medníky.

Potřebují humózní propustnou půdu, polostín, v létě třeba i úplný stín. Snesou poměrně dost sucha. Kvetou brzy zjara, některé druhy až v zimě. Množí se semenem, které je třeba vysévat hned po dozrání. Jen zvláště cenné typy se množí dělením. Semenáče rostou pomalu, kvetou až ve 4. roce, zato rostliny vydrží na správném stanovišti mnoho let.

Helleborus niger L. (30 cm, XII. a II. – III.)

Je zahradnicky nejdůležitější druh. Roste ve východních Alpách a na Balkáně. Listy jsou tmavě zelené, kožovité, s protáhlými úkrojky a jsou zelené celou zimu. Květy má čistě bílé, poupata nasazuje už na podzim a rozkvétá, sotva sejde sníh. Někdy se první květy rozvíjejí už v pozdním podzimu. Dá se přirychlit, aby kvetla na vánoce, prodávají se pak řezané květy.

Pěstuje se také ssp. macranthus s většími květy.

Odrůdy

• ‘Praecox‘ – kvete už od listopadu, květy jsou menší.
• ‘Van Kesen‘ – velkokvětá, používaná především k rychlení.

Helleborus abchasicus A. Br. (syn. H. caucasicus var. abchasicus Rgl., H. colchicus Rgl.) (30 – 40 cm, III. – IV.)

Původní druh pochází z Kavkazu. Má lesklé, tmavě zelené, přes zimu vytrvávající listy s protáhle oválnými úkrojky. Květy jsou poněkud převislé, sytě tlumeně purpurové a rozkvétají až v dubnu.

Původní druh je v zahradách vzácný, zato se běžně pěstují jeho kříženci s H. guttatus, H. olympicus a dalšími druhy. Kvetou během března a dubna a mají květy od nazelenale bílé přes šedorůžovou až po tlumeně rudou, často uvnitř, často uvnitř tmavě stříkané. Jsou to vděčné a nenáročné rostliny vhodné do zahrádek i do přírodních parků.

Helleborus lividus Ait. ssp. corsicus (syn. H. corsicus Wilid.) (30 – 60 cm, IV.)

Pochází ze Středomoří. Má listy nápadnější než květy. Jsou stálezelené, tuhé, kožovité, matné, poměrně světlé. Mají tři velké, oválné, nápadně ostře zubaté úkrojky. Květy jsou žlutozelené, bývá jich až 20 na stonku; kvete v březnu až dubnu. Tento dekorativní druh je choulostivý, ale na teplých chráněných místech by pod zákrytem z chvojí mohl vydržet i u nás.

Helleborus viridis L. (40 – 60 cm, IV. – V.)

Je to náš domácí druh. Má rovněž dekorativnější listy než květy. Na zimu zatahuje, ale brzy na jaře rychle vyraší bohatý hustý trs listů s nápadně úzkými úkrojky. Květy jsou zelenavé, převislé, ve velkém počtu. Rostliny jsou naprosto nenáročné a často se samy vysévají.