Incarvillea Juss. - Dvojostice

Bignoniaceae – trubačovité

Asi 14 druhů tohoto rodu je domovem v Turkestánu, Tibetu a Číně. Jsou to nízké až středně vysoké trvalky s řepovitým kořenem. Z růžice zpeřených listů vyrůstají lodyhy s velkými zvoncovitými květy. Většinou jsou růžové.

Daří se na slunci až v mírném polostínu. Půdu potřebuje propustnou, živnou, vápenitou, s dostatkem vláhy, chráněnou polohu a lehkou suchou přikrývku na zimu. Množí se hlavně semenem. Jsou to rostliny zvláštního vzhledu a jsou krásné jak svými listy, tak i květem. Používají se pro rabata, volné trvalkové skupiny, nízké druhy i pro skalky. V našich záhradách se pěstují hlavně dva druhy.

Incarvillea delavayi Bur. et Franch. (50 – 60 cm, VI. – VII.)

Roste v západní Číně a Tibetu. Je u nás nejznámější. Pozdě raší, má krásné, až přes 30 cm dlouhé listy, pěkně zpeřené, tmavě zelené. Velké růžové zvoncovité květy jsou po 3 – 10 v řídké hroznovité latě. Tento druh je u nás celkem otužilý.

Má krásnou jemně růžovou odrůdu ‘Bee’s Pink‘, která je však choulostivější.

Incarvillea mairei Grierson (syn. I. grandiflora Bur. et Franch. var. bervipes) (10 – 30 cm, V. – VI.)

Roste na horských loukách západní Číny. Je podstatně nižší a kvete o 1 – 2 týdny dříve než předešlý druh. Zpeřené listy mají význačně mohutnější srdcovitý konečný úkrojek. Květy jsou proti předešlému druhu větší a jsou jen po 2 – 3 v květenství. Jsou sytě karmínově růžové se zlatožlutým jícnem s purpurovými proužky.

I. mairei var. grandiflora Grierson je vysoká jen 10 – 15 cm, má velké květy, které jsou většinou jen po jednom na lodyze.