Lichnys L. – Kohoutek

Silenaceae – silnekovité (Caryophyllaceae – hvozdíkovité)

Tento rod není pro zahradnictví zvlášť významný. Jsou to nízké až středně vysoké trvalky, příbuzné a podobné karafiátu. Mají vstřícné, nedělené listy a u vyšších druhů řídce větvené nebo vůbec nevětvené stonky. Pětičetné květy jsou často nahloučené v chocholících a mají hluboký trubkovitý kalich. Korunní plátky mají úzké nehty v délce kalichu a široké, ploše rozložené čepele. Plody jsou tobolky s četnými drobnými kulatými semeny. Množí se snadno semeny, popřípadě dělením.

Lychnis chalcedonica L. (70 – 100 cm, VI. – VII.)

Pochází ze stepí Ukrajiny a Sibiře. Má tlusté, tvrdé, nevětvené stonky, listy široce oválné, hrubě chlupaté, v malé přízemní růžici. Listy na stonku jso přisedlé až objímavé a často větší než přízemní. Stonky nesou na vrcholu husté chocholíky květů (v průměru velké až 10 cm) podobně jako u tureckého karafiátu (Dianthus barbatus). Květy jsou svítivě rumělkově červené, někdy i růžové až bílé, s hluboce vykrojenou čepelí.

Rostlina je nenáročná, potřebuje slunce, snese sucho. Množí se snadno semenem, často se i sama vysévá. Je to jedna z tradičních květin selských zahrádek, známá pod lidovým jménem „hořící láska“. Hodí se do pestrých skupin i k řezu. Cení se především pro ohnivě červenou barvu, jakou má jen málo květin. Pěkné kombinace jsou s Achillea filipendulina, Delphinium, Chrysanthemum maximum a Erigeron, ale dá se vysadit i mezi vyložené suchomilné druhy, jako je Nepeta, Stachys olympica a Inula ensifolia.

Lychnis coronaria Desr. (syn. Coronaria tomentosa A. Br., Agrostemma coronaria L.) (40 – 70 cm, VII. – VIII.)

Pochází z jižní Evropy a vzhledem připomíná menší, bíle plstnatý koukol. Má pěknou přízemní růžici vejčitých listů, řídce vidličnatě větvené stonky a velké, jednotlivě stojící květy, které jsou karmínově rudé nebo růžové až téměř bílé s prstencem kolem ústí.

Snese velké sucho i kamenitou půdu. Nesnese však vlhkou zimu, kdy snadno vyhnije. Ani na plně vyhovujícím stanovišti však není příliš vytrvalá. Zřídka vydrží déle než 3 roky, udržuje se však samovýsevem. Nejlépe se uplatní v kobercích stejně nenáročných druhů, např. Stachys olympica, Cerastium, Marrubium, Veronica prostrata a Festuca.

Lychnis viscaria L. (20 – 40 cm, V. – VI.)

Je naše domácí smolnička. Okrasnou hodnotu má jen plnokvětá forma, která je zato velmi pěkná. Má husté růžice úzkých, tmavě zelených, celé léto svěžích listů a bohaté hrozny svítivě růžových květů. Kvete v době, kdy je už málo nízkých trvalek vhodných na obruby a do skalky. Pěkně se hodí do kombinací např. s Aster alpinus, Veronica a Iris. Může se použít i k řezu. Množí se jedině dělením. Má ráda slunce, ale nikoli úpal.