Linum L. – Len

Linaceae – linovité

Rod má asi 90 druhů, v zahradách se jich však pěstuje jen několik málo. Jsou to jemné byliny tvořící řídké trsy tenkých, tuhých, někdy naspodu dřevnatějších stonků. Listy jsou přisedlé, zpravidla úzké, nenápadné. Květy jsou pětičetné, velké, ale rozvírají se jen za slunečna a rychle odkvétají. Rostliny sice mají dlouhou dobu květu, protože mají mnoho postupně dorůstajících poupat, ale nikdy nekvetou bohatě.

Len potřebuje slunné stanoviště, lehčí, třeba i chudší půdu. Nejlépe se uplatní mezi nízkými trvalkami nebo na suchých zídkách. V hustých pestrých rabatech zaniká. Pěkně ladí s travinami, karafiáty, s Geranium sanguineum a G. dalmaticum. Žlutě kvetoucí len také s Campanula glomerata, modře kvetoucí s Geum coccineum a Oenothera.

Množí se semeny (s výjimkou odrůd), semenáče je třeba předpěstovat v květináčích, protože špatně snášejí přesazování.

Linum flavum L. (20 – 40 cm, VI. – VII.)

Tento orientální a východoevropský druh, jehož areál zasahuje až k nám, roste v teplých krajích na stráních s polostepní vegetací, podobně jako Dictamnus fraxinella, Anthemis tinctoria, Aster amellus a Lychnis coronaria. Má růžice sivě zelených, kopinatých, až 1 cm širokých listů a hranaté, přímé, nevětvené stonky nesoucí na vrcholu květy ve shloučeném vidlanu. Květy jsou zlatožluté a mají v průměru až 3 cm.

Linum narbonense L. (40 – 50 cm, VI. – VII.)

V přírodě roste na suchých horských lukách v Pyrenejích. Má modrozelené, úzké, špičaté listy, po celé délce stonku přisedlé. Květy jsou světle modré s tmavšími žilkami, někdy s bělavým očkem, velké přes 3 cm, ale v menším počtu než u dalšího druhu.

• Odrůda ‘Six Hills‘ má květy sytější, až hořcově modré a o něco větší; musí se množit vegetativně, řízky nebo dělením.

Linum perenne L. (40 – 60 cm, VI. – VII.)

Tento druh je rozšířený v celém severním mírném pásmu. U nás roste ve dvou poddruzích: v nížinách na suchých lukách a stráních roste L. perenne ssp. euperenne, který je hustě olistěný a s menšími květy, a na horských lukách, zvláště na vápencích, L. perenne ssp. extraaxillare s většímí květy a hrubším olistěním. V zahradách pěstované rostliny mají světle modré květy menší než u L. narbonense, ale zato v bohatých vijanech. Listy jsou čárkovitě kopinaté, stonky, zvláště dole, chudě olistěné.