Zahradní trvalky > Sortiment trvalek > Kvetoucí a listem ozdobné > Primula L. – Prvosenka

Primula L. – Prvosenka, Petrklíč

Primulaceae – prvosenkovité

Tento bohatý rod zahrnuje přes 500 druhů rozšířených hlavně v mírném pásmu severní polokoule, z velké části v západní Číně, Tibetu a v Himálaji. Některé druhy nejsou u nás mrzuvzdorné a pěstují se jako skleníkové květiny. Mnoho druhů má význam jen pro sběratele. Pro běžné pěstování v zahradách má význam nejvýše 15 – 17 druhů, z nichž nejsou všechny stejně vytrvalé. Prvosenky mají též velmi různý vzhled. Aby bylo možno se v nich orientovat, byly roztříděny do mnoha sekcí a podsekcí. Je to dosti složitý botanický systém, zahrnující 19 sekcí a 7 podsekcí. Ty, které mají význam pro zahrady, si rozdělíme na rozdíl od botanického třídění na několik praktických skupin podle typů květenství.

Prvosenky s květy v okolíku tak hustém, že tvoří kulovité květenství

Primula denticulata Smith (15 – 25 cm, III. – IV.)

Pochází ze západní Číny a Himálaje. Vytváří růžici vejčitě kopinatých listů s jemně zoubkovanými okraji. Z listové růžice vyrůstá několik bezlistých stonků zakončených kulovitým květenstvím s lila modrými květy. Jsou však i odrůdy jiných barev.

Daří se dobře v každé dobré zahradní půdě s dostatkem vláhy, na slunci i v polostínu. Množí se hlavně semenem.

Odrůdy

Kromě základního druhu se pěstují i jinak barevné odrůdy, z nichž několik uvádíme.

‘Alba‘ – květy smetanově bílé.
‘Atroviolacea‘ – květy sytě fialové.
‘Crimson Emperor‘ – květy svítivě karmínově červené.
‘Delicata‘ – květy světle růžové, kvete bohatě.
‘Rubin‘ – květy sytě rubínově purupurové.

Prvosenky s polštářovitým vzrůstem

Druhy této skupiny mají většinou nízký vzrůst. Květy vyrůstají jednotlivě a kvetoucí rostlina má polštářovitý vzhled.

Primula juliae Kusn. (5 – 10 cm, III. – IV.)

Pochází z Kavkazu a Malé Asie. Tvoří husté drny s lesklými okrouhle ledvinovitými listy. Rostlina má drobnější modrofialové květy. Daří se dobře zvláště v polostínu a ve vlhčí, spíše těžší půdě. Semena téměř nenasazuje, a proto se množí hlavně dělením. Je vděčná za občasné rozsazení a přihnojení.

Primula pruhoniciana (syn. P. x helenae) (5 – 10 cm, III. – IV.)

Toto označení platilo původně pouze pro křížence P. juliae x P. vulgaris. V novější době byly do této skupiny zařazeny i jiné odrůdy, na jejichž vzniku se podílela P. juliae, např. kříženci P. juliae x P. elatior (= P. x margotae).

Odrůdy

‘Blütenkissen‘ – květy světle červené s lososovým nádechem.
‘Frühlingsglut‘ – květy svítivě oranžově červené.
‘Gartenglück‘ – květy karmínově růžové se žlutým okem.
‘Gartenmeister Bartens‘ – květy světle růžovofialové.
‘Perle von Bottrop‘ – květy intenzívně purpurově červené se žlutým okem.
‘Schneekissen‘ – květy bílé.
‘Wanda‘ – květy purpurově fialové se žlutým okem, starší odrůda.

Primula vulgaris Huds. (syn. P. acaulis Hill.) (10 – 15 cm, III. – IV.)

Je domovem v západní a jižní Evropě. U nás je v praxi známa hlavně pod názvem P. acaulis. Listy se velmi podobá běžnému zahradnímu petrklíči (P. elatior), je však nižší. Květy jsou rovněž podobné, vyrůstají však jednotlivě na stopkách a kvetoucí rostlina je celkově nižší a tvoří polštář. Původní druh má květy bledě žluté s tmavším okem. Bylo však vyšlechtěno mnoho odrůd v barvách bílé, žluté, červené, růžové až modré, které vynikají velkými květy (většinou se žlutým okem). Existuje též několik plnokvětých odrůd, které se však málo pěstují, protože mají životnost nižší a obtížněji se množí.

Daří se dobře v každé dobré humózní zahradní půdě s dostatkem vláhy, na slunci i v polostínu. Množí se semenem nebo dělením. Používá se ve skalkách a ve volných skupinách, zvláště v předjarních a jarních partiích.

Prvosenky s okoličnatým květenstvím

Do této skupiny jsou zahrnuty druhy, které mají květy v řidším okolíku, zpravidla nakloněném k jedné straně, nikoliv však v etážích.

Primula auricula L. (5 – 15 cm, IV. – V.)

Roste v Alpách, Apeninách a západních Karpatech. Tvoří přízemní růžici světle zelených, okrouhlých až vejčitých, tuhých, kožovitých listů. Světle až sytě žluté květy jsou po 3 – 15 v okolíku. Příjemně voní. Květní stonek, kalichy a někdy i listy jsou žlutě pomoučené.

Daří se nejlépe v těžší, vápenité půdě, na slunci až v mírném polostínu. Snese sucho a teplo. Množí se semenem i dělením.

Tyto „pravé aurikule“ mají význam hlavně pro skalky, tzv. „zahradní aurikule“, které jsou hlavně v tmavších barvách. Vznikly křížením P. auricula x P. hirsuta a jsou dnes vedeny pod názvem P. x pubescens nebo P. x hortensis.

Primula cortusoides L. (15 – 25 cm, IV. – V.)

Pochází z Uralu a Altaje, kde roste v horských lesích. Rostlina má přízemní růžici okrouhlých až podlouhlých listů, z níž vyrůstá několik stonků s hustým květenstvím růžových kvítků. Celá rostlina je jemně chloupkatá a poněkud připomíná skleníkovou prvosenku P. malacoides. P. cortusoides se často zaměňuje s P. saxatilis, která se jí velmi podobá a v zahradách se častěji pěstuje; pravá P. cortusoides se pěstuje velmi zřídka. Vyžaduje humózní půdu s dostatkem vláhy a mírný polostín.

Primula elatior Hill. (25 – 35 cm, IV. – V.)

Roste v Evropě až po Střední Asii. Tvoří trsy podlouhle vejčitých, naspodu drsně chloupkatých listů. Květní stonek nese květenství dosti velkých (2 – 3 cm), plochých, světle žlutých květů. Tento původní druh roste hojně v podhůří na vlhkých loukách, na zahradách se však nepěstuje, nýbrž pěstují se kříženci označovaní někdy P. x polyantha. Bohatě kvetou velkými květy téměř všech barev, nejen světle žlutou až zlatožlutou, ale také bílou, růžovou, červenou až po fialovou.

Daří se nejlépe v dobré zahradní půdě s dostatkem humusu a vláhy, na slunci i v polostínu. Jsou to překrásné rostliny pro rabata, volné skupiny a pro jarní partie. Množí se většinou semenem, ale i dělením.

Je to nejrozšířenější zahradní prvosenka, která se pro svou krásu a vděčnost na zahradách nejčastěji pěstuje.

Odrůdy se někdy nesprávně vedou pod druhovým názvem P. veris, což je jiný teplomilný, rovněž náš domácí druh s malými miskovitými zlatožlutými květy. V Americe byly vyšlechtěny zvlášť velkokvěté odrůdy krásných barev a robustnějšího vzrůstu, které jsou vedeny pod názvem ‘Pacific Giant‘. Tu a tam se u nás v zahradách vyskytují. Nemají však dlouhou životnost a některé špatně nasazují nebo vůbec nenasazují semeno.

Primula x pubescens Jacq. (syn. P. x hortensis, P. auricula x P. hirsuta) (25 – 35 cm, V.)

Tato prvosenka je značně rozšířená na našich zahradách pod názvem zahradní aurikule. Má hladké, tuhé, okrouhlé, světle zelené listy, podobné jako u P. auricula, z níž vznikla. Dosti velké květy jsou v okolících na bezlistých stoncích. Většinou jsou tmavě fialové, voní. Jsou však též světle červené, světle modré, oranžové až žluté, většinou světleji odstíněnými okraji.

Je to velice vděčná prvosenka a dobře se daří v každé zahradní půdě. Množí se semenem nebo dělením. Používá se na rabatech i ve volných trvalkových skupinách.

Primula rosea Royle (10 – 15 cm, III. – IV.)

Pochází z Himálaje. Je to jedna z nejčastěji kvetoucích prvosenek. Světle zelené, vroubkované nebo zoubkaté, vejčitě podlouhlé listy se vyvíjejí po odkvětu. Tlusté, nízké květní stonky jsou zakončeny okolíkem svítivě růžových květů.

Tato půvabná prvosenka se nejlépe daří v mírném polostínu ve vlhké až mokré půdě. Je vynikající pro vlhké břehy jezírek a potůčků, kde za příznivých podmínek zplaní a vroubí vodní partie v zahradě. Množí se snadno semenem i dělením.

Má též několik odrůd, z nichž nejrozšířenějších je velkokvětá odrůda ‘Grandiflora‘.

Primula saxatilis Kom. (15 – 20 cm, V.)

Roste v povodí Amuru a v Mandžusku. Často je vedena pod označením P. cortusoides, které se velmi podobá. Liší se od ní delším květním stonkem, kypřejším květenstvím a větší odolností. Má růžově fialové květy a laločnaté listy v přízemní růžici.

Daří se nejlépe v humózní půdě s dostatkem vláhy, na slunci i v mírném polostínu. Odstraní-li se včas odkvetlé květenství, opakuje často na podzim kvetení. V příznivých podmínkách se snadno sama vysemeňuje. Množí se snadno semenem.

Primula sieboldii Morr. (20 – 30 cm, V. – VI.)

Pochází z Japonska. Srdčité listy jsou drsně chloupkaté. Velké květy jsou v okoličnatých latách. Původní druh se téměř nepěstuje. K pěstování se hodí hlavně růžové, karmínové, bílé nebo lila formy. Množí se hlavně dělením, protože rostliny nenasazují téměř žádné semeno.

Je to krásná a vděčná prvosenka, dařící se nejlépe v kypré, humózní, ne příliš suché půdě. Roste na slunci i v polostínu. V létě zatahuje, takže je dobře ji sázet do společnosti kapradin a jiných rostlin, které jsou v létě zelené.

Primula veris L. (10 – 20 cm, IV. – V.)

Roste v Evropě až po Sibiř, je to náš domácí petrklíč, který velmi často najdeme na stráních v teplejších oblastech. Lodyhy jsou zakončeny květenstvím převislých, menších, zlatožlutých, výrazně vonících květů. Pro zahrady nemá původní druh velký význam (hodí se k chatám v přírodě), vhodnější jsou barevné odrůdy, které většinou mají teplé medové a červené odstíny.

Prvosenky s patrovitým (etážovitým) květenstvím

Charakteristické pro tuto skupinu je uspořádání květů v několika etážích na delším stonku; jednotlivé etáže postupně rozkvétají směrem vzhůru.

Primula beesiana Forrest (40 – 60 cm, VI. – VII.)

Je domovem v Číně, Jün-nanu a S‘-čchuanu. Má široce kopinaté, nepravidelně zoubkované listy s výrazným červeným nervem uprostřed. Pomoučená lodyha má 5 – 8 přeslenů purpurových květů s oranžovými oky. Jednotlivé etáže postupně a dlouho vykvétají.

Daří se nejlépe ve vlhčí humózní půdě v polostínu. Množí se snadno semenem.

Primula bulleyana Forrest (40 – 50 cm, V. – VI.)

Pochází z Jün-nanu a S‘-čchuanu. Má vejčitě kopinaté listy s načervenalými nervy. Květenství má až 7 přeslenů oranžových vonných květů. Rostlina není zcela vytrvalá, je třeba jí častěji obnovovat, stojí však za tuto námahu. Nároky má podobné jako předešlé.

Primula x bullesiana Bees (40 – 50 cm, VI. – VII.)

Je to kříženec P. beesiana x P. bulleyana. Vzrůstem se podobá oběma druhům, z nichž vzniká. Květy však má v různých odstínech žluté, oranžové, růžové, červené, lila až fialové.

Nároky má též podobné jako rodičovské druhy. Všechny tři druhy, které mají mnoho společného, jsou velmi krásné a cenné svým pozdním kvetením. Dají se velmi dobře použít v polostinných skupinách, kde ve spojení s jinými trvalkami a dřevinami vytvářejí překrásné partie.

Primula japonica A. Gray (30 – 50 cm, V. – VI.)

Je domovem v Japonsku. Má opakvejčité podlouhlé, ostré, nepravidelně zoubkované listy. Na tlustém stonku je 3 – 5 přeslenů dosti velkých (2 cm) květů. Základní druh má purpurově červené květy s červenými nebo žlutými oky. V kultuře však jsou tyto prvosenky i v jiných barvách, jako bílé, růžové, lososové, krvavě červené apod.

Tato prvosenka je velmi otužilá a dobře se daří. Sázíme ji na polostinná stanoviště do těžší půdy s dostatkem vláhy. Použití je stejné jako u předchozí odrůdy.

Prvosenky se zvonkovitými květy

Mnoho druhů, které patří do této skupiny, mají pro zahrady menší význam, poněvadž jsou méně vytrvalé a často i méně ozdobné. Proto uvádíme jen jeden druh, a to P. florindae.

Primula florindae Ward (50 – 70 cm, VI. – VII.)

Pochází z jihovýchodního Tibetu, kde roste ve výšce až 4000 m v polostinných močálech a na březích potoků. Velké srdčitě vejčité listy mají zubaté okraje. Tlusté, dlouhé stonky jsou zakončeny okolíkem převislých světle žlutých květů.