Lilium L. - Lilie

Liliaceae – liliovité

Rod má asi 80 druhů, které rostou v mírném pásmu severní polokoule, hlavně ve východní Asii. Lilie svými druhy a hybridy představují velmi obsáhlou skupinu květin, která se pro svou krásu a vděčnost stává stále významnější složkou květeny našich zahrad. Květy lilií mají různé tvary, velikosti i různé zbarvení a jejich obliba neustále stoupá. Při jejich pěstování je však třeba mít aspoň základní znalosti, hlavně pokud jde o nároky jednotlivých druhů. Mnohé druhy lilií jsou celkem nenáročné a dobře se daří v každé lepší zahradní půdě. Nároky některých druhů jsou však dosti vysoké a specifické.

Lilie se většinou daří v propustné humózní půdě, která není příliš suchá. Těžké půdě se sklonem ke kornatění jsou méně vhodné, stejně jako půdy zamokřené nebo naopak suché, kamenité. Lilie milují spíše slunce než stín, ale přechodný polostín snášejí docela dobře.

Pokud jde o způsob použití, hodí se lilie ve skupinách po několika kusech do smíšených rabat a jsou velmi pěknou složkou volných trvalkových partií. Milovník lilií se může na zahradě vytvořit partie, jejichž hlavní náplní jsou právě lilie. Sběratelé lilií obvykle vysazují tyto květiny na záhony po způsobu botanických zahrad. Z lilií je však možno vytvořit volné partie, které mohou být pěkným výtvarným doplněním novodobé zahrady. Lze vzájemně harmonicky kombinovat větší nebo menší volné skupinky jednotlivých druhů podle zásad pro volné trvalkové skupiny. Musí se přitom dbát na výšku rostlin, jejich barvu a dobu kvetení. Protože rané druhy lilií kvetou již koncem května a pozdní druhy až do září, může partie vytvořená z lilií kvést po značnou část roku. Také vhodnou kombinací s některými trvalkami, dřevinami, popřípadě s jinými cibulovinami lze partii lilií doplnit tak, že bude krásná po celý rok. Pro doplnění liliových partiích jsou vhodné například některé plazivé a nízké trvalky, které svými kořeny nejsou agresívní a pokrývají půdu mezi liliemi. Dalším vhodným doplňkem jsou také traviny, popřípadě i některé kapradiny.

Liliová partie má mít klidné popředí, nejlépe trávník a tmavší pozadí, například keře, aby dobře vynikla krása kvetoucích lilií. Cesty, nejlépe kamenné, šlapákové, vedeme v blízkosti těchto partií, abychom se mohli zblízka obdivovat kráse květů. V blízkosti těchto partií jsou vhodná také odpočívadla.

Dále uvádíme sortiment lilií. Uvedené druhy a hybridy jsou méně náročné, celkem vytrvalé a v normálních zahradních podmínkách se chovají jako trvalky s poměrně dobrou životností.

Lilium bulbiferum L. (80 – 100 cm, V. – VI.)

Má pevné, vzpřímené, hustě olistěné lodyhy. V paždí listů jsou drobné tmavé pacibulky. Miskovité květy jsou obrácené vzhůru a jsou oranžově červené s hnědočervenými tečkami.

Lilium bulbiferum ssp. croceum Pers. (80 – 100 cm, VI. – VII.)

Tento druh netvoří pacibulky. Oranžové kěty jsou hnědé tečkované. Je to velmi vděčná a nenáročná rostlina s dlouhou životností.

Lilium candidum L. (100 – 140 cm, VI. – VII.)

Je to známá lilie, rozšířená hlavně na venkovských zahradách. Je velmi vytrvalá, trpí však často chorobami (Botrytis, virózy).

Lilium davidii var. wilmottiae Rafill (150 – 200 cm, VII.)

Má mohutnou lodyhu, která nese hroznovité květenství se spoustou turbanovitých, oranžově červených, hnědě tečkovaných květů. Je velmi vděčná a dekorativní.

Lilium hansonii Leichtl. (90 – 120 cm, VI.)

Má pevné lodyhy a poloturbanovité, zlatožluté, skořicově tečkované květy. Celkem je odolná a vhodná pro polostín.

Lilium henryi Bak. (150 – 200 cm, VIII. – IX.)

Má světle oranžové turbanovité květy, které jsou poseté malými tmavými bradavkami a jsou na dlouhých stopkách. Druh je odolný, dlouhověký a miluje vápenitou půdu.

Lilium martagon L. (60 – 180 cm, VI. – VII.)

Je to naše domácí lilie – zlatohlávek, která roste planě ve světlejších listnatých lesích. Drobné turbanovité květy jsou na lodyze v přeslenech a mívají různou barvu, většinou jsou mdle růžové, hnědočerveně tečkované, ale i vínově červené až bílé. Miluje propustnou, humózní, vápenitou půdu s dostatkem vláhy a mírný polostín.

Lilium pardalinum Kellogg (150 – 200 cm, VI. – VII.)

Mohutné lodyhy nesou bohaté květenství turbanovitých květů, které jsou oranžově žluté s karmínově červenými cípy a hnědočervenými skvrnkami. Daří se nejlépe ve vlhčí humózní půdě bez vápna.

Lilium pumilum DC. (syn. L. tenuifolium Fisch.) (40 – 60 cm, V. – VI.)

Nízké lodyhy jsou olistěné úzkými trávovitými listy a jsou zakončené hroznem šarlatově červených turbanovitých květů. Existuje i oranžově kvetoucí forma. Necháme-li nasadit semeno, cibulka odumře. Rostlina se však snadno samovolně vysemeňuje. Snese vápno v půdě.

Lilium regale Wils. (100 – 180 cm, VII. – VIII.)

Je to u nás dosti rozšířená lilie královská. Má tlusté, hustě olistěné lodyhy zakončené květenstvím velkých bílých trubkovitých květů, které silně voní a mají žluté tyčinky a žlutý jícen. Daří se dobře v každé dobré, propustné, vápenité zahradní půdě.

Lilium tigrinum Ker. – Gawl. (120 – 150 cm, VIII. – IX.)

Olistěné lodyhy mají v paždí listů černé pacibulky, jimiž se tato lilie snadno množí. Turbanovité květy jsou oranžově červené s tmavě purpurovými tečkami. Je to velmi nenáročná lilie, která dobře roste na slunci i v polostínu. Potřebuje pokud možřno nevápenitou půdu.

Kromě uvedených botanických druhů lilií se pěstuje ještě množství hybridů pod odrůdovými jmény. Je jich mnoho, a proto se jimi zde nebudeme zabývat, nýbrž odkazujeme na příslušnou literaturu.