Seřezávání trvalek
Chceme-li trvalky zmladit, odstraňujeme u nich květenství nebo je po odkvětu seřezáváme. Na podzim uřezáváme jejich nadzemní část až k zemi, kromě u stálezelených trvalek.
Květenství u trvalek odstraňujeme v těchto případech:
- jsou-li květenství odkvetlá a nepěkná;
- u druhů, které jsou náchylné k samovolnému vysemeňování (Aster amellus, Allyssum argenteum aj.), odstraňujeme odkvetlá květenství proto, abychom zaplevelování porostů;
- u některých druhů včasným seříznutím odkvetlých částí dosáhneme opakovaného kvetení (Lupinus, Delphinium aj.);
- odstraněním odkvetlých květů se rostliny tolik nevysilují nasazováním semene, takže rostliny zesílí; některé dvouletky vydrží i do dalšího roku; u některých je to dokonce životní podmínkou (Lilium pumilum).
Samovolnému vysemeňování necháváme volný průběh tam, kde je vítané zahuštění, popřípadě rozšíření porostů. Je to u volných, přírodních výsadeb, kde je dostatek místa a kde počítáme se zplaněním. Méně vítané je samovolné rozsemeňování tam, kde máme vysázeny některé kvalitní odrůdy, které se normálně udržují vegetativně. Semenáče těchto odrůd jsou téměř vždy méně kvalitní, mají robustnější vzrůst a větší vitalitu. Může se nám tedy stát, že semena vyklíčí přímo v trsu rostliny, kde si jich jednak nevšimneme, a jednak je můžeme těžko odstranit. Svou větší vitalitou pak semenáč přeroste a utlačí původní rostlinu tak, že uhyne a zůstane nekvalitní semenáč. Zahrádkáři se pak domnívají, že se půda zvrhla. Stává se to u Aster amellus, Aubrieta, Delphinium, Phlox paniculata, Tradescantia virginiana, Solidago hybrida aj.
Odstraňováním jednotlivých odkvetlých květů nebo květenství dosáhneme značně prodlouženého kvetení. Je to například u Phlox paniculata, která vytvoří postranní květenství. Tím značně prodloužíme kvetení u rodů Heliopsis, Scabiosa, Gaillardia aj. Odstraníme-li včas květenství Stachys olympica, získáme tak krásný koberec stříbřitě bílých listů.
U druhů, které mají zdřevnatělé výhonky, tedy vlastně u dřevin, jež však z praktických důvodů počítáme mezi trvalky, občasným zmlazením dosáhneme kompaktního vzrůstu a lepšího kvetení a u některých druhů se i zvýší životnost, např. u Calluna vulgaris, Erica carnea, Helianthemum, Hypericum, Iberis, Lavandula, Santolina, Teucrium, Thymus citriodorus aj. Tyto rostliny zmlazujeme každoročně nebo ob rok.
Na podzim před příchodem zimy sestřihneme trvalky až k zemi, a to hlavně trvalky na rabatech. Umožníme si tak přístup do rabata, kde je dobré před zimou prostor mezi trvalkami překypřit. Ve volných trvalkových skupinách můžeme ponechat nadzemní části těch druhů, jejichž květenství, byť odkvetlá, mají jakousi okrasnou hodnotu. Je to např. Ligularia, Rudbeckia fulgida, Eryngium, Sedum spectabile apod. Přes zimu ponecháváme nesestřihnuté také okrasné traviny, které jsou-li pokryty jinovatkou nebo napadlým sněhem, mohou nás často potěšit svou poněkud krásou. Seřezáváme je až na jaře před rašením. Je to také lepší, protože některé trávy vyhnívají, nateče-li voda do dutin seříznutých stébel.