Houby poškozující podzemní části rostlin

Jak jsme si připomněli již na začátku této kapitoly, mnoho houbových chorob může napadat pouze podzemní část rostlin (většinou kořenový krček) a na nadzemních částech se neprojeví skvrnitostí, nýbrž uvadnutím celé rostliny nebo její části.

Fuzariové vadnutí (Fusarium sp.). Nejrozšířenější houby, které postihují nejrůznější druhy rostlin, jsou houby z rodu Fusarium. Žijí v půdě, odkud se dostávají do podzemních orgánů a způsobují hniloby kořenového krčku, a některé druhy vnikají do vodivých drah rostlin, ucpávají cévy, takže rostlina potom vadne a žloutne. Fuzariové vadnutí na rostlině poznáme podle toho, že je za vlhka kořenový krček napadené rostliny porostlý bílým povlakem houbových vláken a místy jsou vidět shluky růžových výtrusů. Do rodu Fusarium patří mnoho druhů forem. Některé druhy jsou specializovány na určitého hostitele, jiné přecházejí na nejrůznější rostliny. U mnohých rostlin nebyla ještě fuzariová vadnutí druhově ani přesně určena.

Ochrana. Z porostu opatrně odstraňujeme všechny napadené rostliny tak, abychom nerozprášili výtrusy, a ihned je spalujeme. Okolní rostliny zalejeme 0,1 % roztokem Benlatu. Do zamořených půd nesázíme alespoň čtyři roky rostliny náchylné k fuzarióze, zejména jednoleté astry, gladioly, lilie a rajčata. Zamořené půdy je třeba odvodnit, protože příliš mokré a těžké půdy (i mrazové kotliny) podporují rozšíření této choroby. Na malých plochách lze půdy dezinfikovat roztokem formalínu nebo roztokem mokrého rtuťnatého mořidla.

Sklerociniová hniloba (Sclerotinia sp.). Nalezneme-li za vlhka na krčku uhynulé rostliny sněhově bílé vatovité povlaky, je rostlina napadena hlízenkou. Když napadené pletivo odumře a shnije, podlehne rozkladu i vatovité podhoubí. Zbudou po něm jen sklerocia – černá nepravidelná tělíska velikosti hrachu, jimiž houba přezimuje v půdě. Na jaře jsou tělíska opět pramenem infekce.

Nejrozšířenějším druhem je Sclerotinia selerotiorum. Z trvalek napadá zejména pivoňky, kosatce, orlíček, stračku (Delphinium), dlužichu (Heuchera), šater (Gypsophila), slunečnici (Helianthus), oměj (Aconitum). Na oměji a stračce se vyskytuje Sclerotinia delphinii, na konvalinkách Sclerotinia denigrans, dalšími druhy sclerotiniové hniloby trpí sasanky (Anemone) a chrpy (Centaurea).

Ochrana. Nemocné rostliny hned odstraňujeme ze záhonů i s okolní zeminou a pálíme je (nekompostujeme). Rostliny přesázíme a zamořený pozemek hluboko zoráme nebo zryjeme a povápníme. Pařeništní zeminu dezinfikujeme formalínem.

Verticiliové vadnutí (Verticillium sp.) většinou napadá již dříve nějak zeslabené nebo poškozené rostliny. Prorůstá svým podhoubím svazky cévní a ucpává je, což má za následek náhlé vadnutí celé rostliny nebo její částí. Na příčném průřezu stonkem můžeme pozorovat zejména v blízkosti kořenového krčku zahnědlé nebo zčernalé svazky cévní. Tato choroba je rozšířena na oměji (Aconitum), vytrvalých astrách, plamenkách (Phlox), chryzantémách a máku (Papaver).

Ochrana. Napadené rostliny z porostu odstraňujeme a během vegetace rostliny postřikujeme zinečnatými, měďnatými nebo sirnými přípravky. Z napadených porostů ani nesbíráme semena, ani rostliny vegetativně nemnožíme. Výjimečně, nemáme-li u vzácných odrůd aster zdravé matečné rostliny, odebíráme řízky ze špiček nově narostlých výhonů. Na zamořené parcely nesázíme několik let rostliny náchylné k tomuto vadnutí (zejména ne vytrvalé astry, chryzantémy, mák, pivoňky, plamenky, jiřiny, karafiáty, pěnišníky, růže, semenáčky jilmů, okurky, rajčata, brambory).

Nádorovitost košťálovin (Plasmodiophora brassicae). Touto chorobou trpí výhradně brukvovité rostliny, zejména v kyselejších půdách. Napadené rostliny jsou zakrnělé, žloutnou, vadnou a odumírají. Na jejich kořenech se tvoří zduřeniny přecházející v nádory, které jsou bílé a na průřezu plné, bez chodbiček. Později zahnívají a mění se v kašovitou hmotu. Nádorovitostí trpí z trvalek tařice (Alyssum), huseník (Arabis) a štěničník (Iberis).

Ochrana. Napadené rostliny odstraňujeme i s okolní půdou a půlíme je (nekompostujeme). Půdu vápníme a na zamořené pozemky nesázíme alespoň čtyři roky brukvovité rostliny a pečlivě na nich ničíme též brukvovité plevele.