Dělení trvalek
Vegetativní množení vychází z matečných rostlin, jejichž původ a vlastnosti jsou dostatečně známy. Velkou výhodou tohoto způsobu množení, podobně jako všech ostatních způsobů vegetativního rozmnožování je, že zachovávají všechny vlastnosti matečných rostlin. Dělení je nejčastější a nejjednodušší způsob vegetativního množení trvalek. Pro zahrádkáře je tento způsob vůbec nejvhodnější, protože dělením lze namnožit převážnou většinu trvalek. V zahradnictví se používá hlavně u rostlin, které rychle odrůstají (Achillea, Antennaria, Aster, Doronicum, Hosta, Helenium, Hemerocallis, Stachys, Solidago apod.), a také u rostlin, kde jiné množení není výhodné nebo je zdlouhavé.
Dělení trvalek během vegetačního klidu
U druhů, které na jaře později raší nebo kterým během roku odumírají nadzemní části, je nejpřirozenější dělení v tuto dobu.
Rostlinu, kteoru chceme rozdělit, vyjmeme rýčem ze záhonu, zbavíme zeminy a dělíme, nejlépe ostrým nožem na samostatné kusy. Velikost dělenců často závisí na množství matečných rostlin. Větší dělenci se však lépe ujímají.
Chceme-li dělením namnožit maximální počet rostlin, na podzim, kdy jsou puky dobře vyvinuty, vyjmeme z půdy celé rostliny a rozdělíme je na jednotlivé puky, které sázíme do květináčů a dáme do pařeniště přezimovat. S výhodou se k tomu používají rašelinové květináče. Proti promrznutí pařeniště crháníme okny, která přikryjeme listím nebo chlévským hnojem. Na jaře rostliny postupně otužujeme větráním a v květnu až červnu vysazujeme na záhony.
Dělení na jaře se doporučuje u těchto skupin trvalek:
U trvalek, které kvetou na podzim (Aster, Chrysanthemum, Helenium, Helianthus, Rudbeckia apod.), a u trvalek, které na jaře pozdě raší (Astilbe, Hosta).
Chceme-li trvalky, které kvetou na jaře, rozdělit ještě zjara, musíme tak učinit časně, dokud jsou rostliny ve vegetačním klidu.
V lehkých půdách sázíme většinu trvalek na jaře, protože při podzimní výsadbě mrazy špatně prokořenělé rosltiny „vytáhnou“ a způsobí značné ztráty, hlavně u rostlin s kůlovými kořeny nebo u pomalu kořenících rostlin (Delphinium, Gypsophila, Papaver apod.).
Na podzim dělíme trvalky, které jsou zvlášť otužilé a nejsou příliš citlivé ani na mráz, ani na mokro. Tyto práce provádíme v časném podzimu, aby do nástupu mrazů rostliny zakořenily. V pozdním podzimu, dovolí-li to počasí, můžeme dělit nejotužilejší trvalky (Astilbe, Paeonia, Phlox paniculata), které po zasazení ještě v řádcích nahrneme zeminou.
Rovněž na podzim můžeme dělit trvalky, které kvetou na jaře a nejsou choulostivé (Aubrieta, Arabis, Cerastium, Convallaria, Helleborus, Doronicum, Sanguinaria, Soldanella apod.).
Va jarních a letních měsících, popřípadě v časném podzimu úspěch množení trvalek dělením značně závisí na počasí. Při suchém, slunném a větrném počasí je třeba pracovat v uzavřeném nebo alespoň krytém prostoru, protoože jinak kořeny rostlin snadno zasychají. Kořeny zkrácené asi na šířku dlaně je třeba před sázením namočit do řídké zemité kaše. Nadzemní část rostliny se zkrátí podle potřeby na polovinu až třetinu původní délky.
Za příznivého, tj. chladného a vhlhkého počasí můžeme matečné rostliny dělit přímo na stanovišti a upravené rostliny sázet bez namáčení. Procento úhynu bývá za těchto podmínek mnohem nižší. Nejúspěšnější bývá množení (dělení – sázení) v době vegetačního klidu, zejména v časných jarních měsících. Zemina bývá touto dobou dostatečně vlhká, což je jednou z nejdůležitějších podmínek ujmutí rostliny. Také redukce nadzemní části odpadá, což je neméně důležité, protože některé druhy tyto zásahy špatně snášejí.