Výsevy do volné půdy
V březnu, dubnu a květnu můžeme vysévat přímo do volné půdy. Ihned, jakmile můžeme na jaře zpracovávat půdu, připravíme záhony pro výsev. Půda pro výsevy musí být kyprá, propustná, humózní, v dobé síle a samozřejmě prostá všech vytrvalých plevelů. Podle potřeby ji můžeme zlepšit humusovými hnojivy, rašelinou apod. Nevyséváme-li na velkou plochu, je dobré přidat na takto připravenou půdu ještě vrstvu sterilizované zeminy. Tato zkušenost přijde vhod všude tam, kde jsou půdy příliš zapleveleny a kde je i v půdě mnoho semen plevelů.
Vlastní výsev provádíme buď naširoko, nebo do řádků. Setba do řádků umožňuje po vyklíčení lepší pletí a hlavně kypření a okopávání. Také rostliny z výsevů vysetých do řádků se lépe vyvíjejí, protože mají z obou stran dosti místa. Rýhy pro výsevy si vyznačíme latí nebo značkovacím válcem. Větší semena (Lupinus, Lathyrus) v rýhách ještě zamačkáme a zasypeme vrstvičkou nejlépe vátého písku. Oseté záhony přikrýváme chvojím nebo jinak vhodně přistíníme, abychom zabránili přeschnutí, a požeru ptactvem. Při déletrvajícím suchu v době naklíčení semen je nutno výsevy zalít, jinak klíčí velmi nepravidelně a celá práce spojená s výsevem přijde nazmar. Po vyklíčení chvoj odstraníme a stíníme pouze při déletrvajícím suchém a slunném počasí. Mladé semenáčky pravidelně kypříme a plejeme. Hustě vzklíčené rostliny v řádcích protrháme (jednotíme), abychom ostatním zajistili dostatek místa k dalšímu vývinu.
Většinou rostlin vysévaných do volné půdy ponecháme na semeništi po celý rok. V příštím roce na jaře semeniště vyzvedneme, rostliny vytřídíme a sázíme na připravené záhony. Některé druhy však musíme pikýrovat a teprve potom je sázíme do volné půdy. Rostliny, které zůstávají v semeništi několik let, po přesazení se špatně ujímají, takže nejsou vhodné k expedici.
Na závěr stati o generativním rozmnožování je třeba říci, že tento způsob rozmnožování umožňuje získat skutečně neomezené množství nových sazenic. Dalším kladem tohoto způsobu je, že semenáčky mají větší vitalitu než rostliny získané vegetativním množením. Určitým záporem je, že potomstvo některých druhů není zcela jednotné (barva květů a výška); u různých druhů je variabilita různá.
Neustálým výběrem nejlepších jedinců šlechtitel získává materiál odpovídající svými vlastnostmi kritériím druhu nebo odrůdy. Tito vybraní jedinci jsou základem pro další šlechtění a por výrobu osiva. Osivo většiny druhů podrobených šlechtitelskému procesu poskytuje rostliny, které jsou buď zcela vyrovnané, nebo které varírují jen zcela nepatrně, takže pro praxi toto osivo zcela vyhovuje.
Nyní je na trhu osivo těchto druhů:
Alyssum argenteum Aster amellus
Alyssum montanum Campanula carpatica
Alyssum saxatile Campanula glomerata acaulis
Anemone silvestris Campanula persicifolia
Aquilegia hybrida Delphinium x cultorum
Aster alpinus Digitalis gloxiniaeflora
Echinacea purpurea Lupinus x hybridus
Eryngium giganteum Lychnis alpina
Gaillardia aristata ‘Burgunder‘ Lychnis chalcedonica
Gaillardia aristata ‘Kobold‘ Oenothera missouriensis
Gaillardia aristata ‘Tokaier‘ Papaver nudicaule
Gentiana acaulis Papaver orientale
Gentiana septemfida Penstemon hybridus
Geum coccineum Platycodon grandiflorum
Gypsophilla paniculata Primula acaulis
Heliopsis helianthoides Primula cortusoides
Heuchera sanguinea Primula denticulata
Chelone barbata Primula elatior
Chrysanthemum coccineum Primula pubescens
Chrysanthemum maximum Pulsatilla grandis
Incarvillea delavayi Rudbeckia ‘Gloriosa Daisy‘
Incarvillea grandiflora Scabiosa caucasica
Lathyrus latifolius Silene schafta
Liatris spicata Thalictrum aquilegifolium
Limonium tataricum Trollius x hybridus
Linum flavum ‘Compactum‘ Verbascum olympicum
Linum perenne Viola cornuta ‘Admirace‘