Campanula L. - Zvonek
Campanulaceae – zvonkovité
Rod obsahuje 250 – 300 druhů rozšířených po celé severní polokouli, převážně Evropě. Tento nesmírně bohatý rod zahrnuje velmi mnoho druhů, které se pěstují nebo mohou pěstovat v zahradách. Z tohoto velkého množství uvádíme jen některé nejkrásnější, nejvděčnější a nejpoužitelnější. Pro lepší orientaci jsou rozděleny do dvou skupin, a to nízké trsnaté nebo plazivé druhy a střední až vyšší druhy.
Nízké a plazivé zvonky
Campanula carpatica Jacq. (20 – 30 cm, VI. – VII.)
Pochází z vápencových sutí Karpat. Tvoří husté trsy, listy má okrouhle vejčité až srdčité, se zubatými okraji. Zvonky jsou velké 2 – 3 cm, rostou jednotlivě na tenkých lodyhách. Jsou široce otevřené, modré.
Tento druh se daří na slunnch i polostinných místech a v každé půdě, pokud není příliš nepropustná a zamokřená. Je vhodný pro skalky, suché zídky, rabata i volné skupiny. Množí se dělením nebo semenem. Předností vegetativně množených odrůd jsou kompaktnější trsy; semenáče často rozklesávají.
Odrůdy
- ‘Alba‘ – stejný jako základní typ, květy bílé.
- ‘Blaumeise‘ – vysoká jen 20 cm, květy modravě bílé.
- ‘Isabel‘ – květy světle fialové, zvonky široce otevřené, vysoká 20 – 30 cm.
- ‘Karpatenkrone‘ – květy modré, zvonky široce otevřené, pozdní, vysoká 25 cm.
- ‘White Star‘ – květy bílé, velké, otevřené, vysoká 30 – 35 cm.
Campanula cochlearifolia Lam. (syn. C. pusilla Haenke) (5 – 10 cm, VI. – VII.)
Roste na vápencových sutích od Pyrenejí po Karpaty. Tvoří nízké, husté drny, které se rychle rozrůstají četnými podzemními výběžky. Je to typická rostlina skalních puklin a sutí. Drobné lístky jsou okrouhlé. Kvete množstvím drobných modrých zvonečků.
Krásný a vděčný zvonek pro skalky, suché zídky i větší plochy. V malých partiích se někdy nepříjemně rozrůstá. Je velmi nenáročný, roste na slunci i v polostínu, v humózní, kamenité, vápenité půdě. Množí se snadno dělením
- Odrůda ‘Alba‘ kvete bíle.
Campanula collina M. B. (15 – 20 cm, VI.)
Pochází z Arménie. Listy má oválné, zakončené špičkou. Velké purpurově modré zvonky jsou převislé a vyrůstají po jednom nebo několika na tenké lodyze.
Daří se nejlépe v půdě s dostatkem vláhy a v polostínu, kde brzy vytváří pěkné porosty.
Campanula garganica Ten. (10 – 20 cm, VI.)
Pochází z Itálie – Monte Gargano a Dalmácie. Tvoří ploché polštáře. Listy jsou ostře zubaté, jemně ochmýřené, stálezelené. Květy jsou velmi mělké, hvězdičkovitého tvaru, modré s bílými středy.
Tento zvonek je velmi vděčný pro slunná až polostinná místa skalek a suchých zídek. Množí se řízkováním.
- Odrůda ‘Erinus Major‘ má tmavší květy.
Campanula portenschlagiana Roem. et Schult. (10 cm, VI. – VIII.)
Pochází z Dalmácie. Tvoří trsy kratších lodyžek s okrouhle srdčitými, leskle zelenými listy. Celé léto bohatě kvete drobnými fialovými zvonečky hvězdicovitého tvaru a k podzimu opakuje kvetení. Je to velmi hezký, vděčný a přitom nenáročný zvonek.
Daří se v humózní kamenité půdě s dostatekem vápence. Nejlépe mu vyhovuje polostinná poloha. Množí se dělením a řízky.
Campanula poscharskyana Degen. (20 cm, VI. – VIII.)
Pochází z Dalmácie. Je to poléhavá rostlina s dlouhými výběžky, srdčitými, hrubě zoubkatými listy a množstvím lila modrých hvězdičkovitých květů. Velmi se podobá C. garganica, ale je mnohem robustnější a výhony má více než dvojnásobně dlouhé.
Rostlina je zcela nenáročná a všude se dobře daří, tj. v každé půdě, na slunci i polostínu. Na suchých zídkách a skalkách krásně visí přes kameny.
- Odrůda ‘Stella‘ má tmavší květy a hvězdičky květů ještě více rozeklané.
Vyšší zvonky
Campanula alliariifolia Willd. (30 – 50 cm, VII.)
Roste na Kavkazu a v Malé Asii. Je to bujně rostoucí zvonek se vzpřímenými lodyhami olistěnými srdčitě vejčitými listy. Celá rostlina je šedavě ochmýřená. Bílé květy mají tvar cípatých zvonků, jsou převislé a v řídkém hroznu.
Rostlina je velmi nenáročná, daří se v každé půdě, na slunci i v polostínu. Je velmi trvanlivá. Množí se snadno semenem a samovolně se i rozsemeňuje a někdy zplaňuje.
Campanula glomerata L. (30 – 60 cm, VI. – VII.)
Roste v Evropě až po Kavkaz a v Íránu. U nás je to domácí druh rostoucí planě na mnoha místech od pahorkatin až po hory. Rostlina je vzpřímená, pevná, stonek je olistěný drsně chloupkatými vejčitě kopinatými listy. Tmavě fialové květy jednak zakončují lodyhu, jednak jsou v několika přeslenech vyrůstajících v paždí listů.
Rostlina je velmi nenáročná a snáší dobře sucho, slunce i polostín. Časem se nepříjemně rozrůstá podzemními oddenky. Velmi dobře se hodí do volných přírodních partií, k chatám, též na rabata, musí se však zde časem omezovat. Je to dobrá květina k řezu. Množí se velmi snadno dělením
Odrůdy
- ‘Acaulis‘ – květenství těsně nad listovou růžicí, vysoká jen asi 20 cm, vhodná pro skalky, neoddenkuje.
- ‘Superba‘ – podobná základnímu druhu, má však větší a delší zvonky, bohatěji kvete.
Campanula grandis Fisch. (syn. C. latiloba DC.) (až 100 cm, VI.)
Pochází z Olympu. Z nízké růžice úzkých, zvlněných listů vyrůstá vysoká přímá lodyha hustě obsazená mělce miskovitými světle modrými květy, velkými asi 5 cm. Je to efektní rostlina pro rabata i k řezu.
Odrůdy
- ‘Higheliffe Variety‘ – zvonky fialově modré.
- ‘Alba‘ – zvonky bílé.
Campanula latifolia L. (80 – 150 cm, VII. – VIII.)
Původem je z Evropy a Asie. Má řepovitý kořen bez výběžků. Celá lodyha je olistěna podlouhle vejčitými, přisedlými listy. Otevřené zvonky jsou fialově modré, velké až přes 5 cm a jsou jednotlivě nebo až po třech v paždí listů hroní části lodyhy.
Daří se dobře v každé zahradní půdě na slunci i v mírném polostínu. Množí se semenem. Je krásná ve volných přírodních partiích, na rabatech i k řezu.
- Odrůda ‘Macrantha‘ je zahradní forma s většími tmavšími květy. Je nejpěknější z vyšších zahradních zvonků.
Campanula persicifolia L. (50 – 80 cm, VI. – VII.)
Roste v Evropě i na Sibiři. Z přízemní růžice úzkých kopinatých listů vyrůstá několik olistěných lodyh s řídkými hrozny velkých, široce otevřených květů. U základního druhu jsou květy světle modré.
Daří se v zahradní, hlinité až hlinitojílovité půdě s dostatkem vláhy, na slunci i v polostínu. Snáší i mírné sucho. Použití má ve smíšených rabatech, volných trvalkových skupinách i v přírodních partiích. Je vděčný též k řezu. Základní druh a bílá forma se dá množit semenem. Jinak se množí dělením, zvláště plnokvěté odrůdy, které netvoří semeno.
Odrůda
- ‘Alba‘ – květy bílé, jinak podobný základnímu druhu.
- ‘Telham Beauty‘ – květy modré, velké.
- ‘Blaukelchen‘ – květy modré, plné.
- ‘Moerheimii‘ – květy bílé, plné.