Lupinus L. – Vlčí bob

Viciaceae – vikvovité (Leguminosae – motýlokvěté)

Většina z více než 100 druhů pochází ze západní části Severní Ameriky. Jsou to jednoleté, vytrvalé, některé až polokeřovité rostliny. Mají silné, dlouhé kořeny a bohatý trs dlouze řapíkatých listů, které jsou dlanitě dělené s četnými oválnými celokrajnými lístečky. Lodyha je vzpřímená, silná, dutá, nese dlouhý a hustý hrozen květů. Plod je černý lusk s velkými zploštělými semeny. Zralé lusky se zkrucují a vymršťují semena daleko od rostliny.

Lupinus polyphyllus Lindl. (100 – 150 cm, VI.)

Je nejběžnějším druhem tohoto rodu. Pochází z tichomořského pobřeží Severní Ameriky, ale v Evropě je všeobecně rozšířený a místy zplanělý. Má listy s 10 – 15 lístečky. Hrozen květů je dlouhý až 50 cm a květy jsou modrofialové, existuje však také bílá a růžová forma.

Lupinus x hybridus

Zahradní odrůdy známé jako Lupinus x hybridus vznikly křížením tohoto druhu a L. perennis L. s polokeřovitými kalifornskými druhy L. densiflorus a L. arborescens Sims, které přinesly žluté a cihlové odstíny. Tyto odrůdy mají velmi bohatou barevnou škálu od žluté po cihlově červenou, od studeně růžové po karmínovou, fialovou, modrou a bílou; dokonce mají i dvoubarevné květy. Vedle běžných vegetativně množených odrůd, z nichž nejznámější je skupina ‘Russelových lupin‘, v poslední době se stále více prosazují odrůdy skupiny ‘Schlossrasse‘, které lze vysévat. Jsou, podobně jako u Delphinium skupina ‘Pacific‘, prošlechtěny tak, že semenáče zachovávají základní barvu odrůdy.

Pro nás má tato skupina velký význam, protože barevné, zvláště žluté a červené odrůdy s krví teplomilných druhů jsou u nás dost choulostivé a zpravidla nežijí dlouho. Přitom je vegetativní množení pracné a není dost vydatné.

Nejdůležitější odrůdy skupiny ‘Schlossrasse‘

• ‘Fräulein‘ – květy bílé až smetanové.
• ‘Kastellan‘ – květy modrobílé.
• ‘Kronleuchter‘ – květy žlutých odstínů.
• ‘Mein Schloss‘ – květy cihlově červené.
• ‘Schlossfrau‘ – květy růžové a bílé.

Barevné odrůdy potřebují živnou, hlubokou půdu, ale bez vápna. Žádají také slunce, ale ne úpal a sucho. V zimě naopak sucho potřebují a přitom přikrývku. Nejlépe působí ve směsi v pestrých rabatech. Dají se použít i k řezu, ale dlouho nevydrží a kroutí se. Pokud nepotřebujeme semeno, mají se rostliny hned po odkvětu seříznout. Zpravidla pak slabě remontují. Jsou silně cizosprašné, semenáče z volného opylení mívají nečisté odstíny.