Lathyrus L. – Hrachor

Viciaceae – vikvovité (Leguminosae – motýlokvěté)

Rod má přes 200 druhů, které rostou na celé severní polokouli, dále v jižní Africe a Jižní Americe. Jen některé z nich se využívají jako okrasné rostliny. Nejznámější je jednoletý hrachor vonný. Z vytrvalých druhů přicházejí v úvahu hlavně dva dále uvedené druhy.

Lathyrus latifolius L. (100 – 200 cm, VII. – VIII.)

Je domovem v jižní Evropě, včetně jižních částí SSSR. Tvoří dlouhé lodyhy, které se pnou pomocí úponků. Lodyha je čtyřhranná, nápadně křídlatá, olistěná sivě zelenými, sudozpeřenými, vejčitě elipsovitými listy. V paždí listů vyrůstají bezlisté stonky, nesoucí 5 – 8 motýlokvětých květů v barvě bílé nebo růžové až karmínově červené. Květy nevoní.

Rostliny jsou celkem nenáročné a dobře rostou v každé trochu dobré půdě, ničím netrpí a vydrží na místě mnoho let. Snášejí dobře i agresi trávy a značné sucho. Nejlépe se daří na slunečném stanovišti. Hodí se velmi dobře k popnutí plotů, pergol, besídek apod. Na zemi bez podpor vytvářejí husté porosty, vysoké asi 30 cm, a hodí se tak velmi dobře k pokrytí různých slunných strání a břehů. Množí se hlavně semenem.

Lathyrus vernus Bernh. (syn. Orobus vernus L.) (30 cm, IV. – V.)

Pochází z Evropy až Sibiře. Rostlina tvoří kompaktní keříky bez výběžků, olistěné světle zelenými, lesklými, vejčitými lístky. Červeně fialové květy jsou po 5 – 15 v hustých hroznech.

Je to otužilá rostlina, dařící se v každé humózní půdě s dostatkem vláhy, v polostínu až stínu. Použití má ve skupinách jarních květin. Množí se dělením i semenem.

• Kromě základního druhu se pěstuje i růžová odrůda ‘Roseus‘ a bílá odrůda ‘Albiflorus‘.