Pulsatilla Mil. – Koniklec

Ranunculaceae – pryskyřníkovité

Asi 12 druhů tohoto rodu roste v horách Evropy, Kavkazu, Íránu a na Sibiři. Mnohé koniklece jsou u nás domácí a rostou planě na loukách a v horách Čech, Moravy a Slovenska. Pro svou krásu a vděčnost jsou v zahradách velmi oblíbené a často se pěstují. I když se používají většinou ve skalkách, jejich použití je širší. Jsou krásným prvkem i ve volných přírodních partiích, zvláště stepního charakteru. V nomenklatuře konikleců je velká nejednotnost. Přidržujeme se názvů uváděných ve velkém díle o evropské flóře (Hegi: Illustrierte Flora von Mitteleuropa), které nyní vychází v západní Evropě. Neuvádíme zde ovšem všechny druhy konikleců, protože mnohé z nich jsou spíše záležitostí skalek.

Všechny zde uváděné koniklece se daří nejlépe na slunném stanovišti (i když snesou mírný polostín), v propustné, vápenité půdě. Snesou i dosti sucha. Množí se hlavně semenem, vysévaným nejlépe na podzim; vzcházejí však i z jarního výsevu. Koniklece jsou ozdobné po celý rok. Raší velmi časně zjara a jejich první krása je v hustě chlupatých poupatech, která se vytvářejí dříve než listy. V době květu jsou ovšem nejkrásnější. Po odkvětu jsou půvabná i ochmýřená semena, která se na lodyhách drží až do úplného uzrání. Pěkně stříhané listy zdobí rostliny až do podzimu.

Pulsatilla halleri Willd. (syn. Anemone halleri All.) (30 cm, V.)

Roste v Alpách, západních Karpatech a na Balkánu. Má dělené listy a matně fialové, na rubu hustě chlupaté květy. Roste ve vysokohorských polohách ve výškách 2000 – 3000 m n. m. V kultuře se vyskytuje zřídka.

Pulsatilla halleri ssp. slavica Zamels (syn. P. slavica Reuss.) (20 – 30 cm, IV.)

Roste v Karpatech a Tatrách. Náš domácí koniklec s velkými vzhůru natočenými fialově modrými květy, které jsou na rubu hustě šedě chlupaté. Kvete velmi brzy a je jedním z nejkrásnějších konikleců.

Dobře roste i v nížinách a je vynikající ozdobou nejen skalek, ale i volných trvalkových úprav, zvláště stepního charakteru. Od P. vulgaris ssp. grandis se pozná podle větších a podstatně ranějších květů a širších úkrojků listů. Oba druhy se velmi snadno kříží i v přírodě.

Pulsatilla vulgaris Mill. (syn. Anemone pulsatilla L.) (15 – 20 cm, IV. – V.)

Roste od Anglie a jižní Francie až po Ukrajinu. Je to velmi proměnlivý druh. Má jemněji dělené listy a světle fialové, na rubu pýřité květy, které jsou podepřeny přeslenem stříhaných palistů.

Pulsatilla vulgaris ssp. grandis Zamels. (15 – 20 cm, IV. – V.)

Má rovněž jemně dělené listy. Květy jsou sytě fialové s výraznými zlatožlutými prašníky. Kromě fialových květů u základního druhu jsou též zahradní formy bílé, růžové až sytě červené. Tyto různobarevné formy se mohou množit semenem, jen jsou-li matečné rostliny izolovány, ale i tehdy se u semenáčů potomstva vyštěpí jiné barvy. Nejspolehlivější je vegetativní množení dělením, které je však obtížné, vzhledem ke kůlovitému tvaru kořene.