Centaurea L. - Chrpa

Asteraceae – hvězdnicovité (Compositae – složnokvěté)

Rod má asi 500 druhů, jednoletých, dvouletých i vytrvalých, rozšířených převážně v suchých oblastech Starého světa. Většina druhů má tuhé, tenké stonky, a peřenosečné, matně zelené listy. Mají baňaté zákrovy složené z listenů lemovaných nápadnými, často ostnitými a tmavými přívěsky. Všechny květy v úboru jsou trubkovité, obvodové obvykle se zvětšenou rozeklanou korunkou.

Chrpy jsou jako okrasné rostliny málo využité, šlechtitelsky se s nimi zatím téměř vůbec nepracovalo, přestože mají mnoho cenných vlastností. Většinou dobře snášejí sucho i horko, a to jak rostliny, tak i květy. Dlouho kvetou, úbory jsou velké a tvarově zajímavé a mají bohatou barevnou škálu; čistě modrá, růžově fialová, žlutá, bílá.

Centaurea dealbata Willd. (70 – 90 cm, VI. – VII.)

Pochází z Malé Asie, Kavkazu. Je to statná, hustě olistěná rosltina s peřenodílnými, našedle zelenými, vespod bíle plstnatými listy. Úbory vyrůstají jednotlivě na stoncích, jsou velké, světle karmínové, ve středu světlejší až bělavé. Kvete velmi dlouho a i po odkvětu si udrží pěkné olistění.

Je nenáročná, nepotřebuje zálivku. Hodí se do skupin i k řezu. Množí se dělením.

• Odrůda ‘Steenbergii‘ má věší a sytější květy.

Centaurea macrocephala Pusch. (80 – 110 cm, VII.)

Pochází z Arménie a Kavkazu. Je zajímavá svým neobvyklým vzhledem. Má vysoké, silné, nevětvené, ale bohatě olistěné stonky a přisedlé, nedělené, podlouhlé, velké listy. Na vrcholu stonku je jeden nápadně velký úbor velikosti téměř slepičího vejce. Jednotlivé květy jsou sytě žluté, všechny stejné, bez zvětšených korunek, takže úbor připomíná spíš bodlák než chrpu. Listeny zákrovu mají široký, světle hnědý suchý lem, ale nepíchají. Zálivku zpravidla nepotřebuje, ale je vděčná za hlubší půdu. Množí se semenem.

Centaurea montana L. (40 – 50 cm, V. – VI.)

Původní druh roste na podhorských lukách od Pyrenejí po Karpaty. Je to nízká rostlina s vystoupavými, bohatě olistěnými lodyhami. Listy má celokrajné, měkké, tmavě zelené, starší jen naspodu, mladší i na líci bíle pavučinkovité. Úbory vyrůstají jednotlivě nízko nad listy a jsou velké, s okrajovými květy čistě modrými a středními nafialovými. Karpatská forma (C. montana ssp. mollis) s listy tužšími, na rubu plstnatými a nesbíhavými, se někdy uvádí jako samostatný druh.

Potřebuje světlo, hlubší půdu, která udrží vláhu, ale ne příliš živnou, protože pak bují na úkor květů. Nejlépe se uplatní ve velkých skalkách a v přírodních parcích. Pěkná kombinace se s Meconopsis cambrica, Helenium hoopesii a Papaver orientale. V zahrádkách vadí její odnožování a často neurovnaný vzrůst. Je vhodná k řezu. Množí se dělením.

Odrůdy

• ‘Alba‘ – úbory bílé, vysoká 40 – 50 cm
• ‘Grandiflora‘ – úbory modré, velkokvětá, vysoká 50 – 60 cm.
• ‘Rosea‘ – úbory fialově růžové, vysoká 50 – 60 cm, bujně roste a silně odnožuje.
• ‘Suphurea‘ – úbory velmi světle žluté, listy plstnaté, vysoká 40 cm, slabě roste.

Centaurea ruthenica Lam. (100 – 150 cm, VI. – VII.)

Pochází z východní Evropy, Kavkazu a Sibiře. Má tenké, tuhé, široce větvené stonky nápadně tmavě zelené, zpeřeně dělené v úzké úkrojky, zákrovy pevně sevřené, hladké a lesklé. Jemné květy jsou sírově žluté.

Je velmi vděčná k řezu; ve váze vykvétají i zcela uzavřená poupata. Pro rabata je poněkud příliš vysoká a řídká, ale dobře se uplatní v přírodních parcích, a to i v suchých oblastech, protože jako stepní druh velmi dobře snáší sucho. Množí se semenem.