Sempervivum L. - Netřesk
Crassulaceae – tučnolisté
Tento rod má asi 30 druhů, které jsou rozšířené především v suchých oblastech kolem Středozemního moře, v Malé Asii, některé až na Kavkaze a ve střední Evropě. Na našem území roste 5 druhů a všechny se také pěstují v zahradách.
Je to zajímavý a pro zahradnictví důležitý rod. Po nomenklatorické stránce je však velmi obtížný, protože druhy jsou si navzájem hodně podobné a přitom každý má značné množství variet, ale hlavně protože se druhy navzájem snadno kříží a v zahradách se pěstují desítky kříženců pod nejrůznějšími, často duplicitními jmény.
Společným znakem všech netřesků jsou kulaté, pevné růžice složené z krátkých, tlustých, tuhých listů s tvrdou, ostrou špičkou. V době květu růžice vyrůstá do výšky, mění se v tlustou, dužnatou, šupinatě olistěnou lodyhu, která nese na vrcholu několik vijanů květů s 6 – 12 i více úzkými paprsčitými korunními plátky. Růžice, která vykvetla, po dozrání semene odumírá. Mladší růžice, které ještě nekvetou, vyhánějí výhonky s dceřinými růžicemi, takže dříve, než dospějí do květu, jsou obklopeny celou kolonií různě velkých mladých rostlin. V kultuře se netřesky množí výhradně dceřinými růžicemi.
Netřesky se vysazují především do skalek a suchých zídek. Mohou se však vysadit na jakémkoliv stanovišti s mělkou kamenitou půdou, kde netrpí konkurencí plevele. Snesou sucho. Jsou stálezelené. Nejživější vybarvení mají v předjaří, čímž jsou zvláště cenné.
Sempervivum arachnoideum L. (4 – 12 cm, VI.)
Je rozšířené v jihoevropských horách. Má drobné až středně velké, nahoře ploché růžice a tmavé nahnědlé nebo načervenalé listy s hustou bílou pavučinou. Květy jsou sytě růžové. Má mnoho subspecií a variet.
S. arachnoideum ssp. doellianum Shinz má růžice drobné (v průměru 1,5 cm), vejčité, většinou řidčeji brvité.
S. arachnoideum ssp. tomentosum Schinz et Thell. má růžice ploché, větší (v průměru až 2,5 cm) a hustě pavučinovité.
- Ze zahradních odrůd mají nejblíž k tomuto druhu odrůdy ‘Alpha‘, ‘Beta‘, ‘Gamma‘ s velkými hnědočervenými růžicemi ‘Rheinkiesel‘ s drobnými hnědými růžicemi a hustou pavučinkou.
Sempervivum heuffelii Schott (novější název Jovibarba heuffelii A. et D. Löve) (syn. S. reginae – amaliae Bak., S. patens Griseb. et Schenk.) (10 – 20 cm, VII.)
Pochází z Balkánu a má růžice velké (v průměru až 12 cm), ploché, tmavé, našedle zelené, bez výběžků a dceřiných růžic. Může se množit jen rozdělením staré růžice, a pokud nedošlo ke křížení, i semenem. Květní lodyha je vysoká až 20 cm a má nahnědlé listy. Květy jsou světle žluté se šesti plátky, vzpřímené, kalichovité. Pro obtížné množení se v zahradách málokdy vyskytuje.
Sempervivum hirtum L. (novější název Jovibarba hirta Opiz) (10 – 15 cm, VII.)
Tento typický druh netřesků pochází z východních Alp. U nás v horských polohách Karpat na vápenci je běžně rozšířená ssp. preissianum. Má bledě žluté květy se šesti plátky v hustém bohatém květenství. Růžice jsou rozevřené a v průměru mají 4 – 5 cm. Listy jsou rovné, vejčité, světle zelené, bez hnědé špičky, jen na hřbetě někdy načervenalé. Má mnoho dceřiných růžic na tenkých výběžcích.
Sempervivum marmoreum Griseb. (syn. S. schlehanii Schott, S. assimile, S. blandum Scott) (10 – 25 cm, VIII.)
Pochází z Balkánu, ale zasahuje až na jižní Slovensko. Má velkou (v průměru až 10 cm), plochou, rozevřenou růžici a podlouhlé až kopisťovité, u báze načervenalé, na špičce zelené listy. Lodyha je hustě olistěná a nese bohaté květenství dvanáctičetných, až 2,5 cm velkých, hvězdicovitých květů, které jsou růžově červené a na okraji bělavé.
- K tomuto druhu patří odrůda ‘Rubicundum‘ (= ‘Rubrifolium‘, ‘Ornatum‘) s hnědočervenými listy.
Sempervivum montanum L. (8 – 15 cm, VII.)
Roste v jihoevropských a středoevropských horách, i u nás se vyskytuje v Karpatech na prahorních nebo vyvřelých horninách. Má růžice velké v průměru 3 – 4 cm, většinou uzavřené, složené z četných tmavě zelených, žláznatě pýřitých lístků. Květy jsou růžově fialové s tmavším pruhem ve středu plátků. Má mnoho výhonků s dceřinými růžicemi a tvoří velké kolonie.
Sempervivum soboliferum Sims. (syn. Jovibarba sobolifera Opiz) (10 – 20 cm, VII.)
Je rozšířené ve střední a severní Evropě a roste i u nás, zejména v západní polovině státu. Je podobné S. hirtum, má rovněž žlutozelené, šesticípé, nálevkovité květy, ale rozety jsou pevně uzavřené, úplně kulaté, v průměru velké asi 2 cm, v hustě nahloučených koloniích. Listy růžic jsou dovnitř zakřivené, světle zelené, na špičce červenohnědé, s brvami po okraji. Četné dceřiné růžice na tenkých, krátkých výhoncích sedí na matečných růžicích jako korálky. Snadno se odlamují a odkutálí.
Sempervivum tectorum L. (30 cm, VII.)
Je to jihoevropský druh, který se u nás často pěstuje a také zplaňuje. Je ze všech netřesků nejdůležitější a je výchozím druhem převážné většiny zahradních odrůd. Robustní růžice mají v průměru 20 cm, jsou ploché, otevřené, tvořené dužnatými, lysými, šedozelenými listy s výraznou hnědočervenou špičkou. Výhony jsou tlusté, zpravidla též načervenalé. Květní lodyhy jsou bělavě vlnité, vysoké až 30 cm, s tupě červenými květy průměru 2,5 cm, zpravidla s 13 plátky. Zvlášť pěkně kontrasně vybarvená je ssp. calcareum.
Odrůdy
- ‘Atropurpureum‘ – našedle modrá.
- ‘Robustum‘ – modrozelená se zvlášť velkými růžicemi.
- ‘Triste‘ – šedobronzová až šedofialová.
- ‘Rubin‘ – živě červená, zvláště v předjaří.
- ‘Smaragd‘ – živě zelená.
- ‘Topas‘ nahnědle olivová.