Veronica L. – Rozrazil

Scrophulariaceae – krtičníkovité

Rod má přes 150 druhů rostoucích v mírných a chladnějších pásmech. Jsou to rostliny velmi různého charakteru a vzhledu. Velmi cenné pro zahrady jsou nízké a plazivé druhy, význam však mají i druhy keříčkového vzrůstu. Většina druhů kvete modře. Z množství vytrvalých druhů uvádíme jen nejcennější.

Veronica armena Boiss. et Huet. (5 – 10 cm, V. – VI.)

Planě roste v horách Malé Asie. Tvoří nízké, husté polštáře. Drobné vstřícné listy jsou hluboce stříhané, jemně ochmýřené. Drobné fialově modré květy jsou v malých, hustých hroznech; u odrůdy ‘Rosea‘ jsou růžové.

Je to vděčná a nenáročná, bohatě kvetoucí, stálezelená rostlina, která se hodí pro skalky i plošné výsadby ve volných přírodních partiích a jako náhrada trávníku na menších plochách. Daří se dobře v každé propustné, spíše chudší půdě na slunci. Množí se dělením a odtržky.

Veronica filiformis Sm. (5 – 10 cm, V. – VI.)

Pochází z Kavkazu. Tvoří husté, velmi rychle se rozrůstající koberce s drobnými vejčitými nebo okrouhlými světle zelenými listy. V době květu jsou porosty zcela pokryty záplavou světle modrých kvítků.

Daří se nejlépe v propustné humózní půdě v polostínu. Pro malé partie se nehodí, protože se někdy příliš rychle rozrůstá, ve větších partiích je to však neocenitelná rostlina jako náhrada trávníku. Koření velmi mělce, takže se dobře hodí k pokrytí půdy v cibulnatých partiích. Množí se velmi snadno dělením. Na stanovištích, která jí plně vyhovují, dokáže utlačit i trávu a stane se nepříjemným lučním plevelem.

Veronica incana L. (30 – 40 cm, VI. – VII.)

Roste v jihovýchodní Evropě a severní Asii. Široce kopinaté listy jsou v přízemní růžici. Vzpřímené stonky jsou zakončeny dlouhými, hustými klasy drobných tmavě modrých kvítků. Celá rostlina je stříbřitě plstnatá.

Daří se nejlépe v propustné půdě na plném slunci. Hodí se do skalek a do vřesovištních i xerofytních partií. Množí se snadno dělením.

• Odrůda ‘Rosea‘ kvete růžově.

Veronica longifolia L. (80 – 100 cm, VI. – VIII.)

Roste ve střední a severní Evropě a v Asii. Má vzpřímené, málo větvené lodyhy, zakončené dlouhými klasy květů barvy modře lila. Kopinaté listy jsou vstřícné a mají ostře pilovité okraje.

Daří se nejlépe ve vlhčích, propustných půdách, na slunci i mírném polostínu. Hodí se do volných přírodních partií. Množí se dělením.

• Krásné jsou zvláště sytě modře kvetoucí odrůdy ‘Subsessilis‘, ‘Blaubünder‘, ‘Blauriesin‘.

Veronica prostrata L. (syn. V. ruperstris hort.) (5 – 10 cm, V. – VI.)

Je domovem ve střední a jižní Evropě. Tvoří nízké, husté koberce pokryté modrými kvítky. Stálezelené listy jsou drobné, podlouhle vejčité.

Je to jeden z nejcennějších rozrazilů nejen pro skalky a suché zídky, ale i jako plošný prvek do volných skupinových partií. Daří se nejlépe v sušší, propustné půdě na slunci. Množí se snadno dělením i odtržky.

Veronica spicata L. (20 – 30 cm, VII. – VIII.)

Roste v Evropě, na Kavkaze i na Sibiři. Rostlina má krátké šedozelené listy a vzpřímené lodyhy zakončené štíhlými klasy květů barvy lila modré, má však několik odlišně zbarvených odrůd.

Hodí se do rabat i volných skupin. Daří se v sušší půdě na slunci. Množí se dělením.

Odrůdy

• ‘Blue Peter‘ – květy modré.
• ‘Erika‘ – květy růžové.
• ‘Nana‘ – květy modré, vysoká jen asi 15 cm.
• ‘Rubra‘ – květy červené.

Veronica teucrium L. (syn. V. latifolia Jacq.) (30 – 40 cm, V. – VI.)

Roste v Evropě a Malé Asii. Tvoří husté trsy a má podlouhle vejčité, sytě zelené listy. Modré květy v hroznech zakončují lodyhy.

Daří se nejlépe v normálních, spíše vápenitých půdách na slunci. Používá se ve skalkách, rabatech a volných trvalkových úpravách. Množí se dělením.

Odrůdy

• ‘Royal Blue‘ – květy hořcově modré, vysoké asi 30 cm.
• ‘Shirley Blue‘ – květy svítivě modré, vysoká 25 cm, jedna z nejpěknějších odrůd.
• ‘True Blue‘ – květy tmavě modré, vysoká 30 cm.